1. Psychologie jako věda

• uplatnění: školství, zdravotnictví, politika

• je uplatňována velmi často

• jako samostatná věda až od 2. poloviny 19. století

Předmět psychologie:

• prožívání = všechny vnitřní psychologické projevy a jevy (vjemy, emoce, rozhodování, paměť); mohou být vědomé i nevědomé

• chování = vnější projevy člověka, to,

- to, co cítíme uvnitř dáváme najevo

• může a nemusí vyjadřovat vnitřní rozpoložení

• patří sem: pohyby, reakce, řeč, smích, zrudnutí, mimika atd.

→ expresivní chování = bezprostřední, okamžitá reakce, vyjadřuje skutečné emoce

→ adaptivní = chování přizpůsobené situaci, přetvářka, stylizace (= člověk se stylizuje do role někoho, aby

zapadnul)

Metody výzkumu:

• Pozorování – psycholog pozoruje daný objekt bez zásahu do jeho chování a výsledky si zapisuje

→ extrospekce = pozorování chování

→ introspekce = zaměřené na vnitřní jevy (paměť, reakce na barvy, zvuky)

• Experiment = zkouška (nové prostředí apod.)

• Rozhovor

• Explorační metody = zjišťující

• sociometrie = preference (např. kdo je oblíbený ve skupině, kdo je autoritou)

• sémantický diferenciál – např. moudrý 1 2 3 4 5 hloupý

• psychodiagnostické metody – zjišťují vlastnosti osobnosti (testy osobnosti, IQ)

Vznik psychologických laboratoří:

• 1879 – založena 1. psychologická laboratoř – Wilhelm Wundt

→ svoji laboratoř si otevřel v Lipsku, zaměřil se na metodu introspekce, zabýval se vnímáním člověka → introspekce začíná být kritizována, přičemž vznikají nové techniky – např. hypnóza

• v 19. století – ruský psycholog I. P. Pavlov začal zkoumat podmíněné reflexy

• ve 20. století – rozvíjejí se nové směry, kritika předešlých zkoumání → introspekce není dobrá, zkoumá, ale nepomáhá; kritika laboratoří

→ Hlavní spory: (psychologie 20. století)

1. spor o introspekci

   • nedochází k objektivním výsledkům

   • psychologové by se měli zaměřit i na chování člověka → behaviorismus

1. spor o nevědomí

   • zabývání se o složku nevědomí, kde je víc zážitků než ve vědomí – hypnóza, rozbor snů → psychoanalýza

2. zkoumat člověka jako celek

   • měla by se celkově zkoumat osobnost člověka → celostní psychologie

PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY 20. STOL.

1. BEHAVIORISMUS (behave = chování)

= věda o chování

• zásadně odmítá introspektivní psycholog. metody (např. výpověď o citech) - „black-box“

• zaměřuje se na vnější projevy člověka – chování

• psychologové jsou ovlivněny učením I. P. Pavlova

John Watson (USA)

• člověka poznáme podle chování

• proč se člověk v určitých situacích chová určitým způsobem

• atomismus = podmíněný reflex je základ, substrát, atom obsažený ve všech formách

• experimentalismus →

S → R … každé chování má Stimul na které následuje Reakce

• chování člověka = složka naučených reakcí (důležitá je výchova)

1. NEOBEHAVIORISMUS ( 30. Léta 20. Století)

   • navazuje na behaviorismus → kritika behaviorismu

   • snaha o zkoumání chování zbaveného vědomí

   • počítá s fyziolog. pudy, zkušeností, věkem,…