1. Viry, prokaryotická buňka, bakterie, sinice 5

− hydrofilní části molekul – zbytky kyseliny fosforečné – směřují od sebe zvenku

• nukleoid: genetická informace uvnitř buňky, tvořen (do kruhu uzavřená) makromolekula

DNA, z části proteinů, od okolí není ničím ohraničena, je volně v cytoplazmě, někdy je
nazývána „nepravé jádro“

• základní cytoplazma: základní hmota uvnitř buňky, je tvořena vodou (75-80 %), bílkovinami a

dalšími rozpuštěnými látkami, vytváří prostředí pro metabolické děje

• ribozomy: malá tělíska v cytoplazmě – volné/ přisedlé k membráně, v nichž probíhá tvorba

bílkovin, složeny hlavně z ribozomů a proteinů

• bičík – jen u některých, ukotven v cytoplazmě tzv. bazálním tělískem (= 2 kruhovité destičky,

které se otáčejí proti sobě – spotřeba E)

• fimbrie – krátká křehká nepohyblivá vlákna na povrchu buněk, počet: 1-400

BAKTERIE (stavba, nemoci)

- prokaryotní organismy, velikost 0,3 – 2 mm

- samostatná funkční biologická jednotka – nejjednodušší buňka schopná samostatné existence

- nejstarší žijící organismus na planetě, objevilo se před 3,5 mld. let

- významní dekompozitoři – odbourávají odpadní látky, rozklad mrtvých těl organismů

- způsobují: TS: cholera, úplavice, salmonelóza, žaludeční vředy

DS: angína, spála, zánět plic, tuberkulóza, záškrt, dávivý kašel

PS: kapavka, syfilis – vyrážky, napadne nervovou soustavu

Ostatní: hnisání ran (stafylokoky, tetanus – křeč – udušení, botulismus – klobásový jed)

- stavba: na povrchu slizové pouzdro, někdy bičíky nebo fimbrie

- tvary: kulovitý (koky), tyčinkový (bacily), zakřivený (vibria), bičíkaté bakterie

- v nepříznivých podmínkách mohou bakterie vytvářet velmi odolná stadia zvaná spory – umožňují
bakteriím v klidovém stavu přežívat i extrémní podmínky – mráz, sucho, vyšší teploty

- rozmnožují se: nepohlavně – příčným dělením (zdvojení DNA)

"pohlavně" – konjugací (výměna genetické informace s jinou bakteriální buňkou)

- výživa: − Autotrofní (získávají C (uhlík) z CO2 (oxid uhličitý)) → (dělí se podle toho, jak získávají E)

− fotoautotrofní: energie získávají ze slunečního záření (fotosyntéza), obsahují
bakteriochlorofyl
− chemoautotrofní: energii získávají oxidací anorganických látek (např. nitrifikační
bakterie)