11 Petr a Lucie

Petr a Lucie – Romain Rolland

Děj

Středa 30.1. 1918 – Petr stojí nahoře ve městě v Paříží na konci války. Za půl roku má jít na vojnu. Petr spatřil nějakou dívku – připadala mu krásná, díval se na ni. Je v metře, ve vlaku = podzemní dráha, je tam spousta lidí. Je to Paříž za období, kdy ji bombardují Němci. Petr znenadání při náletu uchopil něčí ruku a zjistil, že je to ona dívka. Ta po dvou stanicích vystoupila, Petr až stanici po ní. Vystoupí z metra, je tma – Petr se do té dívky asi zamiloval. Asi za týden se náhodou potkali v Lucemburských zahradách a jakmile se spatřili, měli úsměv na tvářích. Dají se do řeči, „hádají se“, kdo se usmál první. Baví se o počasí a o tom, že se už vidí podruhé. Oba si první setkání pamatují. Posadí se k vodě a seznamují se – dívka se jmenuje Lucie. Lucie se živí malováním, sama tvrdí, že ale malovat neumí. Lucie Petrovi slíbí, že se v parku opět potkají, chodí tudy každý den.

Setkávali se tam každý den, vyměňovali si svačiny, Petr čekával před muzeem (v nebo u parku – zkrátka blízko). Lucie ukazuje Petrovi jí namalované kopie známých obrazů. Ačkoliv se stoprocentně nepodobají a mají i jiné barvy, stejně se prodají. Pracuje, aby měla peníze (její maminka pracuje ještě také v továrně na střelivo). Políbili se. Lucie si přála jen trochu štěstí a teď ho má.

A tak dny míjely. Trávili spolu čas, Petr ji doprovázel do obchodu, kde prodávala své napodobeniny. Jednou zašli do kostela, kde na ně padla tíha dnešních dnů. Jsou ve válce a Petr tam za chvíli musí také. Aby situaci odlehčili, změní téma a Petr se pozve k Lucii domů, aby mu namalovala portrét. Domluví se na středu.

Už je den D. Petr přišel k Lucii, ta už měla nachystané plátno a začala malovat. Petr moc nemohl mluvit, aby se nehýbal, tak mluvila spíš Lucie a začala se mu svěřovat. Petr se ji po malování ptá, jestli se nepřipadá osamělá, jestli se tady nebojí, ale Lucie má pro strach uděláno. Začne také vykládat o odcizení s její matkou, která teď někde hledá štěstí.

Byla už tma a Petr musel odejít. Intenzivně se loučili a objímali, pak odešel a sledoval Lucii v okně. Vrátil se k domu a políbil ji přes sklo.

Byl už březen a jdou po ulici v Paříži, země zaduněla a oni se objali a přitiskli ke zdi (asi padla někam bomba). Zasnoubili se, svatbu chtějí ale až po Velikonocích. Šli šťastni rozbitou Paříží mezi střepy.

Už je sobota před Velikonocemi a vyrazili na výlet. Povídají si, že se určitě museli znát i v minulých životech (jako nějaké husy atd.). Vyznávají si lásku, jeden druhého nechce ztratit. Už je zelený čtvrtek a domluví se, že v pátek zajdou do kostela uctít smrt Ježíše. Ten miloval všechny :). Lucie mu řekne, že z takového důvodu s ním do kostela půjde ráda (LOL). Byl pátek a byli už na náměstí před chrámem, Lucie spatřila rusovlasou dívku. Pousmála se na ni a dívka zmizela. Vešli do kostela a modlili se. Políbili se zde a Lucie zahlédla za oknem tvář té rusovlasé dívky.