3. KRÁL LÁVRA - K. H. Borovský

−

čas plyne lineárně, nejsou zde žádné skoky

−

expozice – představení krále, zvyk popravit 1x ročně holiče

−

kolize – vylosován je Kukulín, ale není popraven, pod podmínkou, že udrží tajemství

−

krize – zašeptání tajemství vrbě

−

peripetie – vyzrazení tajemství Červíčkovou basou

−

katastrofa – lidé přijali krále i s jeho oslíma ušima = parodie na příběhy o dobrém panovníkovi (jako v pohádce)

ČASOPROSTOR

−

děj se odehrává v Irsku v království krále Lávry, čas není jednoznačný

JAZYK A VYPRAVĚČ

−

er-forma

−

jazyk je spisovný, humorný, zastaralý, prostý, hovorový

−

přímá řeč, dialogy, monology

−

typické jazykové prostředky pro pohádku („Byl jednou…“)

−

hovorové výrazy (jazýček, švanda)

−

archaismy, personifikace, alegorie = nesdělování věcí přímo, ironie = významový protiklad/posměšné vyjádření, elipsa = vypuštění slov (čtenář si musí domyslet), hyperbola = nadsázka, …

HLAVNÍ POSTAVY

−

Král Lávra – starý dobrý král, lidé ho měli rádi, moudrý, ušetřil Kukulína šibenice kvůli matce, nechce vyzradit své tajemství
o oslích uších, nechával se stříhat jednou za rok

−

Kukulín – mladý holič, upovídaný, neschopný udržet tajemství, představuje autora K. H. Borovského (=autobiografické
prvky)

−

Kukulínova matka – vdova, milující matka, orodovala za svého syna, aby nebyl popraven

−

Poustevníček – dává lidem rady

−

Červíček – hráč na kontrabas, vynalézavý a umí si poradit za každé situace, nevědomky prozradí královo tajemství, je
prototypem typického Čecha

DĚJ

V Irsku vládl král Lávra, který měl oslí uši. Byl sice hodný a oblíbený, nicméně, vždy jednou do roka se nechával holit,
a aby holič nevyzradil jeho tajemství o oslích uších, nechal jej pokaždé popravit. Každý rok si všichni voliči tahali los,
kdo ho půjde ostříhat. Jednoho roku si vytáhl los Kukulín. Král ho však ušetřil smrti, neboť se mu zželelo jeho chudé
matky. Kukulín ale musel slíbit, že tajemství o oslích uších nikomu neřekne. Kukulína trápilo, že to nikomu nemůže
říci. Od poustevníka dostal radu, aby vše řekl vrbě, že se mu pak uleví. Kukulín tak učinil. Král jednou pozval
muzikanty z Čech. Cestou však basista pan Červíček ztratil kolíček od basy. Spatřil vrbu, do které Kukulín vyzradil ono
tajemství a udělal si z jejího vrbového proutku kolíček nový. Ale když začal poté hrát, basa začala najednou bručet:
„Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“ V té chvíli všichni na plese znali odpověď, proč král Lávra stínal hlavy
holičům. Lid si ale na královy oslí uši zvykl a Kukulín se stal královým stálým holičem.