Agrobiologická kontrola

Agrobiologická kontrola – záruka stability výnosů

Cílem každého pěstitele je nejen vypěstovat a sklidit porost poskytující vysoký výnos, ale současně dosáhnout celou pěstitelskou soustavou určité rentability pěstování. Znamená to především optimalizovat náklady na hektar plochy tak, aby náklady na tunu (jednotku) produkce nepřesáhly cenu, za kterou je produkt realizován. Významné je to i v případech, kdy je větší část rostlinné produkce realizována v živočišné výrobě ve vlastním podniku. Tehdy se tedy promítají náklady na produkci krmných plodin do nákladů na chov zvířat (produkci masa, mléka).

Obilniny, zejména ozimé, jako plodiny s výraznou autoregulační schopností představují stabilizační prvek rostlinné výroby, jejich výnosy při porovnání s okopaninami či luskovinami kolísají vlivem počasí podstatně méně. Stabilita výnosu obilnin závisí především na správném založení porostu a jeho ošetřování od vzejití do sklizně s tím, že jednotlivá agrotechnická opatření vycházejí ze skutečného stavu porostu.

Agrobiologická kontrola, kdy na základě stavu porostu uskutečníme určitý zásah (přihnojení, aplikaci pesticidů atd.) a následně posoudíme jeho účinnost, má a bude mít v agrotechnice polních plodin stále svůj význam. Naše zemědělství může využívat moderní techniku, má k dispozici široký sortiment pesticidů a hnojiv. Všechny tyto vstupy však představují značné náklady a musí být používány účelně.

Základem tvorby výnosu obilnin je včasné a správné založení porostu. Optimální hustota porostu ozimů po vzejití do značné míry zaručuje jeho dobré přezimování a po přezimování umožňuje výživou a ochranou regulovat výnosové prvky (počet odnoží, klasů, počet zrn v klasu a HTS). Názorným příkladem účelnosti těchto opatření může být pětileté sledování a regulace výnosotvorných prvků v podniku v podhorské oblasti v nadmořské výšce 450 – 550 m. Pšenici, ječmen a tritikale v tomto podniku pěstují především pro vlastní potřebu do krmných směsí, žito pro trh. Secí kombinace Hassia umožňuje dodržovat výsevek ozimů čtyři milióny klíčivých semen na hektar. V tabulce 1 jsou uvedeny počty rostlin na jaře (po přezimování) a další výnosové prvky zjišťované těsně před sklizní. V letech 1995/96 a 1996/97 došlo k většímu vyzimování, především vlivem podmáčení části porostů. Přesto se podařilo dosáhnout dobrých výsledků, které představují často vyšší než celostátní průměr. Výrazná je rovněž stabilita výnosů.

Dalším stabilizačním prvkem výnosů je vyvážené a účelné hnojení. Stav výživy rostlin je třeba charakterizovat nejen aktuálními dávkami živin – hnojením, ale především dobrou a stabilní zásobou živin v půdě (tabulka 2). Údaje z téhož podniku názorně dokumentují značnou stabilitu a zásobenost půdy hlavními živinami jako příklad řízené výživy. Celkové dávky živin se tam pohybují kolem optima doporučovaného pro podhorské oblasti (nižší dávky draslíku jsou zdůvodněny vysokou zásobeností půdy na žulovém a rulovém podloží).