Anglické listy_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Čapek

Anglické listy

Výňatek

Umělecký text

CLUBS

Jakpak to mám skromně říci? Nu ano, dostalo se mi té nezasloužené cti, že jsem byl uveden do některých z nejuzavřenějších klubů londýnských, což se každému pocestnému nestane; i pokusím se vylíčit, jak to tam vypadá. Jméno jednoho jsem zapomněl a nevím ani, ve které je ulici; ale vedli mne takovým středověkým průchodem, potom nalevo a napravo a ještě jinudy až k jednomu domu s dočista slepými okny, a pak dovnitř, bylo to jako kůlna, a odtud se šlo do sklepa, a tam byl ten klub; byli tam boxeři a literáti a krásné dívky, duhové stoly a hliněná podlaha, místnost jako dlaň, díra fantastická a hrozná; myslel jsem, že mne tam zabijí, ale dali mi jíst na hliněných talířích a byli milí a hezcí; potom mne odvezl champion Jižní Afriky v běhu a skoku, a já podnes se pamatuji na hezkou dívku, která se tam ode mne učila česky.

Ten druhý klub je slavný, stoletý a nesmírně ctihodný; v něm sedával Dickens a Herbert Spencer a mnozí jiní, které mi tamní vrchní číšník, majordom či vrátný (nebo kdo to byl), vesměs jmenoval; snad je také všechny četl, neboť zdál se být velmi ušlechtilý a důstojný, jako bývají archiváři. Provedl mne celým tím historickým palácem; ukázal mi knihovnu, čítárnu, staré rytiny, vytápěné klosety, koupelny, jakési historické lenošky, sály, kde gentlemani kouří, jiné sály, kde píší a kouří, a jiné, kde kouří a čtou; všude vane dech slávy a starých kožených křesel. Jářku, kdybychom měli takové staré kožené židle, měli bychom také tradici; představte si, jaká by se zrodila historická kontinuita, kdyby si Fr. Gotz mohl sednout na židli po Zákrejsovi, Šrámek po Šmilovském a profesor Rádl, dejme tomu, po nebožtíku Hattalovi. Naše tradice není podložena tak starými a zejména tak komfortními lenoškami; jelikož nemá na čem sedět, visí ve vzduchu. Na to jsem myslel, když jsem se uvelebil v jedné z těch historických lenošek; bylo mně trochu dějinně, ale jinak docela pohodlně, a okukoval jsem historické osobnosti, které dílem visely na stěnách, dílem seděly v klubovkách a četly Punch nebo Who is who. Nikdo nemluvil, což působí opravdu důstojně; měli bychom mít u nás taková místa, kde se mlčí. Starý pán se šourá o dvou holích sálem, a nikdo mu zlomyslně neřekne, že výborně vypadá; jiný se hrabe v novinách (nevidím mu do tváře), aniž by pocítil náruživou potřebu mluvit s někým o politice. Člověk z pevniny si dodává důležitosti tím, že povídá; Angličan tím, že mlčí.

Výňatek

Neumělecký text

Ta nová etapa byla zahájena roku 1922 dramatem RUR a potrvala řadou utopických dramat a románů až po Adama Stvořitele roku 1927, neřku-li po dvojsvazek jeho Povídek z kapsy roku 1929. Je to etapa Čapkova rychlého vzletu k světové proslulosti a současně k roli oficiálního básníka a hlasatele masarykovské demokracie, obojí spolu velmi souvisí. Historii světového úspěchu Karla Čapka prostřednictvím především anglickým máme dnes vypsánu svědkem stejně spolehlivým a počestným jako zevrubným a jenž byl často i obětavým agentem tohoto úspěchu, myslím na knihu Otokara Vočadla Anglické listy Karla Čapka (1975). Tam se dovíš, jak funkce dramaturga Vinohradského divadla v době 1921 – březen 1923 přivedla Čapka k zájmu o nové divadlo anglické a jakou roli v jeho tvůrčím obratu sehrál jeho obdiv pro Chestertona a utopiky Wellse a Shawa; jakým nadšením Čapek, dávný literární a kulturní anglofil, vzplanul pro myšlenku Penklubu, v Anglii právě ustaveného v říjnu 1921 Galsworthym a Shawem a jak kladně ovlivnily úspěch RUR v Londýně v dubnu 1923 Čapkovy nově navázané anglické styky penklubistické; jak angličtí penklubisté sekundovali i dalším Čapkovým úspěchům v Anglii až po Anglické listy, výsledek cesty po Anglii, konečně Čapkem od konce května do konce července 1924 podniknuté. V únoru 1926 ustavil konečně Čapek v Praze Penklub český; a to již za osobní účasti a s pomocí prezidentovou. Neboť – jak již věci plynuly jedna z druhé – Čapek, který T. G. Masaryka poprvé osobně potkal a poznal v březnu 1922 ve Vinohradském jako dramaturg, prezidenta nutně zaujal a zajímal čím dál tím naléhavěji i jako umělec i jako anglofil i jako penklubista i posléze zahraničním úspěchem svého RUR a Anglických listů, to vše Masaryk oceňoval z hlediska prospěchu státu ve světě a živě vítal, víc nebylo třeba k tomu, aby se oba rychle sblížili, myšlenka „pátků“ byla tak říkajíc od počátku nasnadě. A Čapek, jenž byl demokrat již z rodiny a před osobním kontaktem s TGM, interpretoval si přirozeně pro sebe toto sblížení, v gruntu přímo osudově předurčené, jako povinnost oddané služby principům, které osobnost TGM v kultuře i politice národní i obecné doslova ztělesňovala. V tom všem nebylo umělého, falešného, chytře narafičeného pranic, to byla pomluva nepřátel.