Černý obelisk_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Erich Maria Remarque

Černý obelisk

Výňatek

Umělecký text

Je pozdě odpoledne. Čtu v novinách rodinné zprávy a vystřihuju úmrtní oznámení. Vrací mi to vždycky víru v lidství, zvláště po večerech, kdy jsme museli hostit naše dodavatele nebo agenty. Kdyby bylo pravda, co se píše v úmrtních oznámeních, byl by totiž člověk absolutně bez kazu. Jsou tu jen dokonalí otcové, bezvadní manželé, vzorné děti, nezištné, obětavé matky, všemi oplakávaní dědečkové a babičky, obchodníci, proti nimž byl František z Assisi nejspíš nezřízený egoista, generálové proslulí svou dobrotou, humánní státní zástupci, skoro svatí výrobci munice. Zkrátka a dobře, když člověk věří úmrtním oznámením, má dojem, že byla země obydlena hordou andělů bez křídel, o jejichž existenci neměl tušení. Nic se tu nevyskytuje tak často jako láska, která v životě existuje tak zřídkakdy v čisté formě, ve smrti však září odevšad. Jen se to tu hemží prvotřídními ctnostmi, dokonalou péčí, hlubokou zbožností, nezištnou oddaností. I pozůstalí vědí, co se sluší. Jsou sklíčení žalem, ztráta je nenahraditelná, nikdy na nebožtíka nezapomenou. Je to povznášející čtení a člověk by mohl být pyšný, že patří k rase, která má tak ušlechtilé city.

Vystřihnu úmrtní oznámení pekařského mistra Niebuhra. Je vylíčen jako dobrotivý, věrný, starostlivý a milovaný manžel a otec. Viděl jsem na vlastní oči paní Niebuhrovou, jak vylítla z domu s rozpuštěnými copy a v patách jí běžel dobrotivý Niebuhr a řezal ji řemenem od kalhot. Viděl jsem paži, kterou starostlivý otec zlomil svému synu Rolandovi, když ho v návalu vzteku vyhodil z okna přízemního bytu. Bolestí sklíčené vdově se nemohlo stát nic lepšího, než že tohohle zběsilce klepla konečně pepka a on se ráno svalil jako podťatý, když pekl housky a koláče. Ale ona tomu všemu teď pojednou nevěří. Všechno, co Niebuhr provedl, vymazala smrt. Stal se z něho ideál. Podivuhodný talent k sebeklamu a lži, který je vlastní každému z nás, zazáří při úmrtí vždycky jako hvězda. Říká se tomu pieta. Nejpodivuhodnější však na tom je, že člověk pak tomu, co tvrdí, sám brzy skálopevně uvěří, jako kdyby strčil do klobouku krysu a vzápětí z něho vytáhl sněhobílého králíka.[...]Člověk totiž nejen celý život lže, ale také věří. Věří v dobro a krásu a dokonalost, i když nic takového neexistuje, a když, tak jen jako cosi zakrnělého. A to je druhý důvod, proč mě čtení úmrtních oznámení povznáší a dělá ze mne optimistu.

Výňatek

Neumělecký text

Idealizace 1. myšlenkové konstruování pojmů o předmětech, které sice ve skutečnosti neexistují a nejsou uskutečnitelné, avšak mají své předobrazy v reálném světě. Proces i. se zakládá na použití abstrakce, která odhlíží od vlastností a vztahů reálných objektů a zavádí charakteristiky, které v realitě nemohou existovat. Prototypem takových i. je pojem bod, který nemá rozměry, podobně přímka, absolutně černé těleso, ideální kapalina ap. I. hraje významnou úlohu v poznání, umožňuje formulovat věd. zákony. […] I. se používá také při modelování.