Charakteristika prokaryotických organizmů
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
velikost mezi 0,3–10 μm
vyskytují se prakticky všude
vznik cca před 3 miliardami let
netvoří tkáně ani pletiva
nemají vytvořenou jadernou membránu ani jadérko
transkripce i translace probíhají současně v cytoplazmy
18
celý živý obsah buňky se nazývá protoplast
fotosyntetizující bakterie vytvářejí váčky, které obsahují bakteriochlorofyl
přítomnost plazmidů – schopnost pronikat z buňky do buňky
některé bakterie mají pohyblivé bičíky nebo nepohyblivé fimbrie
zásobní látky v cytoplazmě jsou glykogen a kyselina polyβ-máselná
dokáží přežít v extrémních podmínkách
za nepříznivých podmínek tvoří spory:
o
-
190 °C – 100 °C
o
ztrácí buňka vodu, což vede k zahuštění cytoplazmy
o
tím se začnou tvořit další vrstvy, které chrání buňku
o
při zlepšení podmínek buňka opět přijímá vodu a buňka se stane znovu
schopna reprodukce a života
Tvary bakterií
19
o
základním tvarem jsou koky – kulovité bakterie
mohou být buď samotné nebo sdružené (diplokoky, streptokoky
stafylokoky, …)
o
další tvar je tyčinkovitý
kokobacil, tyčinka, spirily, spirochety, vibria
o
další tvary jsou např.: pučící bakterie, vláknité, spirálovité, kyjovité, vibria,
…
o
dále můžeme rozlišovat bakterie podle počtu bičíků:
monotricha, lofotricha, peritricha, amfitricha
Reprodukce bakterií:
o
nepohlavní dělení – nejčastěji příčné dělení
o
trvá asi 20-150 minut
o
množení regulováno množstvím živin a koncentrací produktů jejich
metabolizmu
o
Příčné dělení:
protahování buňky a replikace kruhového chromozomu DNA
chromozomy jdou na opačné póly buňky
20
uprostřed buňky se utvoří septum – přepážka z buněčné stěny a
membrány
buňka se rozdělí na dvě dceřiné
o
Konjugace
některé bakterie se dělí i pohlavně
dva jedinci se spojí úzkým můstkem a dojde k přesunu části DNA
z jedné buňky do buňky druhé – pouze jednosměrný přesun
Výživa bakterií:
o
Autotrofní bakterie (zdroj C je CO2, zdroj N jsou pro ně dusíkaté soli):
fotoautotrofní – získávají energii ze slunečního záření
chemoautotrofní – získávají energii oxidací anorganických látek