3. Karel Havlíček - Borovský Tyrolské elegie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Česká literatura 1. poloviny 19. století (4. fáze národního obrození, počátky realismu v české literatuře)
- hledání východiska z krize světa
- důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetváří ji
- prolínání romantismu s realismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)
- potřeba vlastenectví s funkcí literatury ve vztahu ke společnosti. Hájení demokratických zásad proti vládě a církvi. (Havlíček)
Realismus – Přiblížení se co nejvíce ke skutečnosti, objektivitě a dokonalosti
Další autoři a jejich díla: Alois Jirásek – Proti všem, Psohlavci
Jan Neruda, Karel Václav Rais, Karolína Světlá, bratři Mrštíkové
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
dílo: Strakonický dudák, Dekret kutnohorský, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
Karel Jaromír Erben (1811–1870)
- sbíral lidové písně a pohádky
dílo: Prostonárodní české písně a říkadla, Kytice z pověstí národních
Božena Němcová (1820–1862)
- *Vídeň, dívčí jméno Barbora Panklová
- dětství strávila v ratibořickém údolí u České Skalice
- s manželem Josefem Němcem se často stěhovala
dílo: V zámku a v podzámčí, Národní báchorky a pověsti, Divá Bára, Karla, Babička, Pohorská vesnice
Mácha
Děj:
Příběh začíná, když si Borovský povídá s měsícem na nebi a svěřuje se mu, jak se dostal do Brixenu. Jednou v noci pro něj přišli policisté a on se musel narychlo rozloučit s rodinou, protože jej čekala cesta do vyhnanství. To vše „jen proto“, že byl odpůrcem Bachova absolutismu. Prosazoval svobodu jak lidí, tak i jejich projevu. Tím se však stal nepřítelem státu a Bach se rozhodl ho poslat do vyhnanství v Brixenu. Na cestě ho provázel komisař Dedera a žandarmové (strážní). Havlíček zůstal v Brixenu až do roku 1855.
Děj
Autor popisuje noční příchod rakouských státních policistů do jeho domu. Oznámí mu, že má být deportován do Brixenu, aby v Čechách neovlivňoval veřejné mínění a „nepobuřoval“. Loučí se tak s rodinou, s rodným městem i s vlastí. Dále popisuje samotnou cestu přes Alpy do Brixenu, včetně příhody, která se po cestě stala - v rakouských horách se splaší koně, kočí vyskočí a stejně tak vystrašení policisté. Sám Havlíček zůstane v klidu a dojede do nejbližšího města, kde se ještě před návratem policistů stihne navečeřet. Ukazuje tak svou odvahu i morální převahu. Po příjezdu do Brixenu v tyrolských Alpách se mu již začíná vytrácet naděje na návrat zpět do Čech, proto smutný, ale ne zlomený a depresivní