8. Ernest Hemingway - Stařec a moře

PODROBNÝ OBSAH:

Kniha vypráví o starém rybáři Santiagovi, pro kterého je rybaření jedinou obživou. Starci se ovšem dlouho (84 dní) nedaří chytit větší rybu, a proto je ostatním rybářům k smíchu. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin.

Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek.

Za nějakou dobu zabere opravdu velká ryba. Jenomže má spoustu sil a stařec ji proto nemůže ulovit. Zápasí s ní dva dny bez spaní a s drobnými zraněními. Rybář je ovšem rozhodnut, že nepovolí a rybu zabije, nebo že zabije ryba jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztrácí sílu a Santiago ji uloví. Zjistí, že je to mečoun a je několikrát větší než loďka.

Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků (mako). Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. Lidé kostru ryby obdivují a on na sebe může být hrdý.

JAZYK:

• spisovný jazyk

• v překladu ponechány španělské výrazy – pro oživení děje a obrazu prostředí

• strohá stylizace vět, hlavně v přímé řeči (dialozích)

• pro Hemingwaye je typická stručnost vyjadřování, proto často používá dialogy, které

zrychlují děj a charakterizují postavy

• rybářské pojmenování (rybářské náčiní – kotouč šňůřy, hák s bodcem, harpuna,….)

• hodně nepřímých pojmenování, obecná označení (chlapec, moře, ryba, …)

• hodně používáno přirovnání, personifikace a sebeoslovování

• vnitřní monology starce, oslovování sebe samu (např. svoji zraněnou ruku)

• dílo je napsáno velmi jednoduše a střízlivě, ale je v něm skrytá určitá dynamika a

napětí; autor využívá hlavně úvahy a popisu

• metafory, alegorie

KOMPOZICE:

• děj je chronologický

• objevují se retrospektivní pasáže, kdy stařec vzpomíná na své mládí

• čtenář musí využít podtext a sám si domyslet některé souvislosti

UKÁZKA:

Žralok je rychle dohnal odzadu, a když se vrhl na rybu, viděl stařec jeho otevřenou tlamu a podivné oči a slyšel cvaknutí jeho zubů, když se zahryzl do rybího masa těsně nad ocasem. Žraločí hlava vyčnívala z vody a jeho hřbet se vynořoval a stařec slyšel, jak se na jeho velké rybě trhá kůže a maso. V tom okamžiku stařec vrazil harpunu žralokovi do hlavy v těch místech, kde spojnice mezi očima protínala čáru, táhnoucí se mu od nosu přímo vzad. Ty čáry nebylo ve skutečnosti vidět. Bylo vidět jen těžkou špičatou modrou hlavu a veliké oči a cvakající, dravě chňapající hltavé čelisti. Ale v těch místech má žralok mozek a stařec ho tam zasáhl. Zasáhl ho svýma krví pomazanýma rukama a vbodl mu tam dobře mířenou harpunu ze všech sil. Vrazil mu ji tam bez naděje, ale odhodlaně a s naprostou škodolibou nenávistí. Žralok se převalil a stařec viděl, že mu v oku vyhasl život. A pak se převalil ještě jednou a zamotal se do dvou kliček provazu. Stařec věděl, že je mrtev, ale žralok to nechtěl uznat. Převrácený na záda mrskal ocasem a cvakal čelistmi a rozrýval hladinu jako rychlý motorový člun. Voda zbělela údery jeho ocasu a tělo mu ze tří čtvrtin vyčnívalo nad vodu, když se provaz ztuha napjal, zadrnčel a pak praskl. Žralok zůstal chvilku klidně ležet na hladině a stařec ho pozoroval. Pak se velmi pomalu potopil.