Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




eco-jmeno_ruze

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (41 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Umberto Eco – Jméno růže Příběh knihy nás zavádí do středověku, do počátku 14. století, kde v nejmenovaném italském klášteře dojde k řadě podivuhodným vraždám, které se snaží osvětlit učený františkán Vilém z Baskervillu a jeho mladý pomocník Adso. Charakteristika hlavních postav Vilém z BaskervilluAdso - "sepisovatel", žák Viléma, naučil se od něj veškeré způsoby jednání s lidmi a převzal některá moudra a vědomosti Viléma; jako mladý je velice naivní a důvěřivý Podrobný obsah Hrdinové v noci putují do knihovny. Vilém si chce prohlédnou Venantiův stůl, aby věděl, na čem právě pracoval a zda jeho smrt nesouvisí s tajemstvím labyrintu a zapovězených knih. V polici pod Venantiovým stolem objeví knihu, v níž je vložen nový pergamen - je psán řecky. Mistr si nasadil brýle a začal číst, nešikovný Adso ji málem zapálil lampou. Právě po nahřátí se ale náhle na pergamenu objevily znaky... Ze tmy se však vyřítil jakýsi přízrak, sfoukl lampu, sebral Vilémovi brýle a knihu. Adso se ho marně snaží chytit. Vydají se tedy do labyrintu, bloudí místnostmi a zkoumají uspořádání knih. Knihovna je plná nástrah - šikmá zrcadla,výpary z omamných bylin...Prohlídka byla bezvýsledná.Ráno jsou už opět v kostele na pravidelné bohoslužbě. Chybí však pomocník knihovníka, Berngar. Vilém si nechává od správce dílen Mikuláše z Morimondu vyrobit nová skla na čtení. Tuto noc se potají vydá do knihovny Adso sám. Listuje ve starých knihách, zaslechne podivný šelest. Vrátí se do skriptoria, v kuchyni někdo křičí. V rohu stojí krásná dívka a pláče. Adso ji utěšuje, ocitá se ale ve víru lásky... Ráno se zpovídá ze svého hříchu Vilémovi. Chudá děvčata z vesnice se prý obvykle mnichům oddávají za trochu jídla. Mistr opět přemýšlí nad souvislostmi. Podle Apokalypsy se třetí úder týká vody. Zkoumají studny a zásobníky, vzpomenou si i na lázně, kde je nalezen utopený Berengar. Severin si všimne, že mrtvý má černá bříška prstů a jazyk - stejně tomu bylo i u mrtvého Venantia. Jed? Mistr s herbaristou přemýšlejí, zda mu nějaký nebyl zcizen. Severin kdysi vlastnil prudký jed, který dostal od jednoho misionáře, ale zničil se při bouřce. Vilém vyslýchá starého Slavátora a celleraria (člověk, který se stará o kuchyň a hospodářství) Remigius přiznává, že našel Venantia mrtvého v kuchyni; o tom, jak se mrtvola dostala do kádě, nic neví.Severin objevil v Berengarově kutně Vilémovy brýle. Adso se zmítá v mukách nenaplněné lásky ke krásné dívce, Vilém luští tajemné znaky na Venantiově pergamenu. Najde číselnou hříčku, ale na její smysl nepřijde. Prohledávají seznam knih - ty nejzajímavější jsou označeny "Finis Africae". Čtvrtý den přijíždějí Minorité v čele s Michalem z Ceseny a o něco později i papežská delegace - kardinál z Pogetta a Bernard Gui - nejkrutější inkvizitoři své doby. Oba hrdinové v noci opět putují do knihovny. Proniknou až k místnosti Finis Africae, dovnitř se ale nedostanou, nerozluští Ventiovu hříčku. V kuchyni je dopaden starý Salvátor a "Adsovo" děvče drží černého kohouta a kocoura, symboly ďáblovy. Salvátor je prohlášen za kacíře, ale promluví ve svůj prospěch a zradí celleraria. Dívka bude upálena. Právě když jde Vilém do kapitulního sálu, na jednání ho dohoní Severin, že našel podivnou knihu. Když se za ním později s Adsou vydají, najdou ho ležet s roztříštěnou lebkou. Kniha je nenalezena, šlo o Druhou knihu Aristotelovu, část je psána arabsky, už ji měli v ruce, ale tenkrát ji nepoznali.Nad mrtvým Severinem je přistižen běsnící cellerarius. Je obviněn z vraždy a jako arcikacíř (Severin promluvil o jejich minulosti) a upálen. Další den obě delegace odjíždějí, nedosáhly žádného výsledku. Na ranní mši umírá starý knihovník Malachiáš s výkřikem "Škorpion". I on má černé prsty a jazyk. Tajemná kniha je zřejmě napuštěna jedem. Vilém čistě náhodou rozluští Venantiovy znaky, cestu do Finis Africae. Naposledy se vydávají do labyrintu. V kostnici slyší za zdí rány, někdo je tam uvězněn. Za strašidelným zrcadlem se skrývá Finis Africae - někdo tam sedí za stolem. Je to slepý Jorge, dávný knihovník. Čte Aristotelovu knihu. Vilém mu vyloží svůj závěr - v případě Adelma šlo o sebevraždu, neunesl psychicky tajemství labyrintu, Ventatius sáhl na knihu napuštěnou jedem, četl ji potají v noci, šel se napít vody a v kuchyni zemřel. Berengar ho našel, a aby nemusel vysvětlovat, jak se dostal do zamčené budovy, hodil ho do kádě. Sám pak začal číst a též se otrávil. Knihu ukryl v Severinově laboratoři. Rozhovor Viléma a Severina slyšel Malachiáš, Severina zabil, četl knihu a zemřel. Slovem "škorpioni" ho postrašil Jorge, byl jen jeho figurkou.Jorge podává Vilémovi knihu, má na ni právo, zvítězil. Nandává si rukavice a čet. Jorge očekává jeho brzkou smrt. Vilém mu přiznává, že má rukavice, což on nemůže vidět. Jorge sfoukne lampu a snaží se utéct. Začíná honička, Vilém uhodí starce a ten umírá, ze spadlé lampy se šíří požár. Opatství hořelo tři dny a tři noci. Mniši odešli jinam. Také Vilém a Adso se rozloučili, Adso se vrátil do Melku.Po mnoha letech byl vyslán do Itálie. Zašel se podívat na místo, kde stávalo opatství, zbylo jen spáleniště, pod sutinami našel zbytky pergamenů. Dokázal rozluštit, k jakým dílům patří a vytvořil z nich jakousi knihovničku útržků a citátů. Umělecké a kompoziční prostředky Ich-forma psané formou kroniky (datum, co se událo), střídá se zde kronikářská strohost s uchvacujícím napínavým dějem časté používání latinských citování archaistická slova retrospektiva. Kontext Jméno růže se dá chápat jako dílo detektivní, stejně jako filozofické, historické (záleží na čtenáři), propojování nízkého žánru (detektivka) s vysokým (filozofické dílo). Autor Umberto Eco je italským spisovatelem celosvětově proslulým, řazeným k představitelům postmoderny. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu. Tato témata se stala častým motivem v jeho knížkách. Stal se lektorem na univerzitě v Bologni. Napsal i několik odborných prací, ale je znám převážně díky svým románům. Dílo: Foucaultovo kyvadlo Tajemný plamen královny Loany Autoř

Témata, do kterých materiál patří