Evžen Oněgin

Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Vydáno: 1833

Obsah:

Oněgin přijíždí na venkov ujmout se dědictví po zemřelém strýci, je znuděn společenským životem. Seznámí se s Lenským, který ho zavede do rodiny Larinových, kde se do Oněgina zamiluje Taťána a napíše mu dopis. Oněgin jí odmítá (nehledá lásku, nechce se vázat, radí jí, ať se příště ovládá, až se zamiluje). Při Taťániných jmeninách schválně flirtuje s Lenského snoubenkou Olgou a je jím vyzván na souboj, v němž je Lenský zabit. Olga se provdá, Taťána odjede s matkou do Moskvy. Po letech ji Oněgin potká v Petrohradu jako přední dámu společnosti, touží po ní, píše jí dopisy, bez odezvy, navštíví ji a vyzná ji lásku, ona ho ale odmítne, i když ho stále miluje a zůstane věrná.

Témata:

Pýcha, která člověku nedovolí otevřít se pro lásku, naopak ho pudí tu lásku zabít a trápit; pocit provinění se; uvědomění si až příliš pozdě; neopětovaná láska, aristokratická společnost, promarnění lidský život, smysl života

Motivy:

Vražda; věrnost; večírky; dopis

Časoprostor: 19. století; Moskva, ruská vesnice

Kompoziční výstavba: Chronologická, 8 hlav

Literární druh: poezie

Literární žánr: román

Vypravěč: autor subjektivním vypravěčem, často vstupuje do děje a promlouvá ke čtenáři, dlouhé popisy krajiny

Postavy:

Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, společenský, vzdělaný, chodil na společenské akce, hrál si se ženami, to ho později omrzelo – nuda, splín, po zločinu, který spáchal je nešťastný

Taťána – citlivá, upřímná, důvěřivá, skromná dívka, namiluje se do Evžena, na konci noblesní, duchaplná

Olga – její sestra, společenská, veselá, energická

Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý

• Zrcadlová kompozice (Evžen – Lenskij; Taťána – Olga)

Vyprávěcí způsoby: vypravěčovo vedení, dialogy, monolog (dopis Taťany)

Typy promluv: dialogy, monolog

Veršovaná výstavba:

• Oněginská strofa- 14 veršů

• Schéma rýmu: střídavý (abab) sdružený (ccdd) obkročný (effe) sdružený (gg)

Jazykové prostředky a jejich fce ve výňatku:

Řečnické otázky, cizí slova (německá, francouzská, latinská), archaismy, poetismy

Tropy a figury a jejich fce ve výňatku:

Apoziopeze (nedokončená výpověď), anafory, personifikace

Kontext autorovy tvorby:

• 1799 – 1837

• Ruský šlechtický rod (studia, …)

• Už v patnácti slavná báseň Můj portrét

• Sympatizoval s děkabristy= chtěli sesadit cara a zavést konstituci, vůdci povstání

• Saytrická báseň na cara Alexandra I. hrozba vyhnání na Sibiř nucen odcestovat na jih (Oděsaa)

• Car Mikuláš mu povolil vrátit se do Moskvy a Petrohradu, znechucen z cenzury začne cestovat, brzy se ožení

• Žena krásná, zahyne v souboji o ní

Literární / obecně kulturní kontext:

Polovina 19. století; směr: romantismus

• klade důraz na svobodu jednotlivce i národů, na výjimečnost hrdiny,

• autoři provokovali a nerozuměli si s okolím, jejich hrdinové taky proti něčemu bojovali,

• velká citovost – láska obvykle nešťastná, nedostupná a dramatická,

• typická doba – středověk, typické prostředí – příroda, noc, bouřka, exotika,

• typické mísení žánrů – lyricko-epická povídka (byronská), dramatická báseň (drama a lyrika, forma dialogu), balady a romance (lyrika a epika)

• směr: Rusko – Lermontov (Hrdina naší doby, Démon), Francie – Viktor Hugo (Chrám matky boží v Paříži, Bídníci), Alexander Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo),