Fimfárum

Autor: Jan Werich

Název: Fimfárum

Literární druh a žánr: humoristické pohádky

Kompoziční výstavba: odstavce

Téma a motiv: mravní vlastnosti

Časoprostor:

Vypravěč: autor

Postavy:

Vyprávěcí způsoby: vyprávěcí, úvahový, popisný

Typy promluv: monology, dialogy

Veršová výstavba: není

Jazykové prostředky: spisovný jazyk

Tropy a figury: metafory, přirovnání, personifikace

Stručný obsah:

KRÁLOVNA KOLOBĚŽKA PRVNÍ

Sousedé měli spor, který došel až ke králi. Rozhodl se, že je rozsoudí tak, že jim dá tři úkoly. Rybář si s nimi nevěděl rady, a tak poprosil svou dceru, aby mu poradila. Když odpovědi řekl králi, ten hned poznal, že to nevymyslel sám. Poslal tedy pro jeho dceru, ale dal jí podmínky, podle kterých musí přijet. Musí přijet-nepřijet, být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a musí přinést dar-nedar. Zdenička to vyřešila tak, že jela na koloběžce v košili a rybářské síti, s jednou botou, copem jen z poloviny vlasů a přinesla králi ve škatulce vrabce, který samozřejmě hned uletěl. Král se s ní oženil pod podmínkou, že mu nikdy nebude mluvit do vlády. Zdenička však neuposlechla a poradila jednomu muži, který nespravedlivě prohrál spor o hříbě. Král se rozhněval a vyhnal Zdeničku s tím, že si může vzít jen to, co je jí nejmilejší. Zdenička si odnesla krále. Ten si pak své rozhodnutí rozmyslel a nechal ji vládnout.

FIMFÁRUM

Ve vsi Nejdedál žil kovář se ženou. Ta mu ale zahýbala se zámeckým lokajem. Kovář jim začal překážet, a tak na něj vymysleli úkol, který když nesplní, půjde na šibenici. Dali mu ukovat řetěz, který 3krát obmotá zámek. Kovář to s pomocí čerta ukoval a další den mu dali převést vodu z řeky do zámeckých zahrad. Zase to splnil, tentokrát s pomocí vodníka. Třetí úkol byl složitější, protože mu dali přinést Fimfárum a oni sami nevěděli, co to je. Kovář to zjistil, byl to proutek, po kterém lidé zkameněli. Kovář ho získal od čerta, ale musel mu za to dát 3 duše do pekla. Potom kováře už nikdo ve vsi Nejdedále neviděl.

O RYBÁŘI A JEHO ŽENĚ

Rybář a jeho žena žili chudě ve velké láhvi od octa. Jednou, když byl rybář zase na rybách, chytil rybu, která mluvila. Když to doma řekl ženě, poslala ho zpět k rybě, ať jim dá chalupu. Ryba dala chalupu. Ženě to bylo málo a chtěla vilu. Tak šel muž zase k rybě a ryba dala vilu. To se ale ženě zase nelíbilo a poslala muže k rybě, která dala zámek. Pak se jí zachtělo velkého paláce, dostala i palác. Byla králem, císařem i papežem, jenže se chtěla stát bohem. Poslala opět muže k rybě a ryba mu řekla, že ji najde v lahvi od octa. A tam žijí chudě dodnes.

JAK NA ŠUMAVĚ OBŘI VYHYNULI

Na Šumavě žili obři. Jednou soutěžili o to, který z nich je největší. Vylezli na horu a který z nich byl do údolí delší, byl největší. Jenže všichni podváděli a stoupali si na kameny, aby byli vyšší. Když na to obři přišli, že všichni podvádějí, spustila se ohromná bitka. Všichni lidé z údolí a vesnic prchali pryč. Pak najednou bitka přestala. Trvalo to hodně dlouho, než zase vyrostly všechny stromy a lidé se přestěhovali zpět.