Jazykověda a její disciplíny

ČJ 19

JAZYKOVĚDA A JEJÍ DISCIPLÍNY

•Jazykověda = lingvistika = věda o jazyce a jeho užívání; z lat. lingua = jazyk; rozebírá (= analyzuje) a vysvětluje jazyk.

•Rozdělení

•Hláskosloví = nauka o zvukové složce jazykové komunikace tvořené v mluvních orgánech.

•Fonetika = nauka o tvoření a obměňování hlásek.

•Fonologie = nauka o funkci fonémů. Foném = zvukový prvek s významotvornou funkcí, díky kterému rozlišujeme slova (peče – péče).

•Ortoepie = poučení o správné výslovnosti.

•Ortofonie = kodifikace ortoepie; tvorba hlásek, výslovnost.

•Ortografie = poučení o zásadách užívání písmen při psaní (= pravopis).

•Gramatika = mluvnice:

•Morfematika = nauka o morfémech, jejich stavbě a druzích. Morfém = nejmenší část slova, která má ustálený gramatický význam (např. koncovka).

•Morfologie = tvarosloví, nauka o slovních druzích.

•Syntax = skladba, nauka o stavbě vět a souvětí.

•Lexikologie = nauka o slovní zásobě.

•Etymologie = nauka o původu slov.

•Onomastika = nauka o vlastních jménech.

•Lexikografie = nauka o sestavování slovníků.

•Sémantika = nauka o významu slov.

•Slovotvorba = nauka o tvoření slov.

•Stylistika = nauka o slohu, o způsobu výběru a užití jazykových prostředků.

•Dialektologie = nauka o nářečí.

•Nové obory:

•Sociolingvistika = nauka o vztazích jazyka a společnosti v historii i současnosti.

•Psycholingvistika = nauka o vztazích jazyka a psychických procesů.

•Aplikovaná lingvistika

•Lingvodidaktika = nauka o metodách jazykového vyučování.

•Jazykověda → diachronní (historická) – studium vývoje jazyka.

→ synchronní – studium stavu jazyka v určitém období.