Klasifikace vedlejších vět

Klasifikace vedlejších vět:

Věty vedlejší můžeme rozdělit podle toho, který větný člen zastupují:

- vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty řídící:

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Zdá se, že vám můj výklad není zcela jasný.

Není nutné, abys mě vyprovázel.

Těší mne, když máš radost.

- vedlejší věta přísudková vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou:

Obloha je, jako by ji vymetl.

To není takové, jak se ti to může zdát.

- vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět přísudku věty řídící:

Nevěděli, co se tu stalo.

Tvrdí, že je nejšťastnější člověk pod sluncem.

Nevím, kdo to mohl tak poničit.

- vedlejší věta přívlastková vyjadřuje přívlastek věty řídící, vztahující se k některému jejímu podstatnému jménu:

Vyslovil domněnku, která se nakonec ukázala pravdivá.

Měl v očích otázku, jak by měl dál jednat.

V domě, kde jsme dřív žili, zahájili rozsáhlou rekonstrukci.

- vedlejší věta příslovečná vyjadřuje příslovečné určení řídící věty, vyjadřuje více významů stejně jako různé druhy příslovečných určení:

věta příslovečná místní: Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Půjdu, kam mě nohy ponesou.

věta příslovečná časová: Když pršelo, četl si. Půjde tam, až se mu bude chtít.

věta příslovečná způsobová: Udělám to nejlíp, jak jen umím. Jak si kdo ustele, tak si lehne. Tvářil se, jako by mu uletěly včely.

věta příslovečná měrová: Chtěl to tak moc, že by udělal všechno na světě. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.

věta příslovečná příčinná: Poněvadž touto cestou nic nevyřešíte, musíte se obrátit na soud. Protože v noci napadlo půl metru sněhu, silnice byly nesjízdné.

věta příslovečná účelová: Napíšu mu, aby měl radost. Maso se musí péct přikryté, aby změklo.

věta příslovečná zřetelová: Vzhledem k tomu, že ještě nemáš řidičský průkaz, nesmíš řídit auto. Pokud já vím, vás se to netýká.

věta příslovečná podmínková: Je-li dobrá viditelnost, je vidět Bezděz. Když je špatné počasí, je zakázáno vyplout na moře.

věta příslovečná přípustková: Přestože se vůbec nesnažil, dostal zase výbornou. Nebál se, třebaže mu bylo jen pět let.

- vedlejší věta doplňková vyjadřuje doplněk řídící věty:

Viděli toho muže, jak krade. Slyšela jsem ho, jak se vrátil.

Významové poměry mezi větami hlavními jsou vyjadřovány zejména pomocí spojek a spojovacích výrazů:

slučovací: a, i, ani, jak-tak, hned-hned, ať-ať, ať-či, ani-ani, potom, pak, také

stupňovací: ba, ba i, dokonce, dokonce i, nejen-ale i, nejen-nýbrž i

odporovací: ale, však, avšak, naopak, leč, nýbrž, sice-ale, ne tak-jako spíše

vylučovací: nebo, či, anebo, buď-anebo, ať si-ať si, ať-či

příčinný a důsledkový: a proto, a tudíž, neboť, vždyť, totiž, však (hovor.), protože, poněvadž