ČJ-Audience

Audience

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (Česká lit. 1968-1969)

• politická a společenská situace

• konsolidace a normalizace

• politické čistky

• upálení Jana Palacha a Jana Zajíce

• 1. 1. 1977 Charta 77 (hlavní mluvčí – Václav Havel, Jan Patočka, Jiří Hájek) → Anticharta

• manifest Několik vět

• pocity zklamání a rezignace → emigrace

• kontext dalších druhů umění

- malířství – oficiální (sociální realismus) x neoficiální (abstraktní malba)

- sochařství – pomníky funkcionářů

- architektura – úpadek, paneláky

- hudba – písničkář Jaromír Nohavica

• literatura

• postižena normalizací

• zakázání dosavadních literárních časopisů, rozpuštění Svazu československých spisovatelů

• lit. rozštěpena na tři proudy – oficiálně publikovaná, samizdatová, zahraniční (exilová)

  • někteří autoři neoficiálně i oficiálně (po cenzurních úpravách) – Hohumil Hrabal, Jaroslav Seifert (Maminka, Morový sloup, Všecky krásy světa, Býti básníkem)

• ve velkém vycházeli prorežimní básníci – Jiří Žáček (Slabikář, Blues pro kravatu)

• omezeně směli publikovat významní autoři z 60. let (po ideových ústupcích či veřejné sebekritice)

  • Bohumil Hrabal

  • Ladislav Fuks – Oslovení z tmy, Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock

  • Vladimír Páral – Soukromá vichřice, Mladý muž a bílá velryba

• kvůli ideologickému tlaku volena úniková témata, aby autoři nemuseli psát angažovaně – příroda, rodinné problémy, erotika

• v samizdatu edice Petice (vedl Ludvík Vaculík) – do 1989 410 svazků; edice Expedice (založili Václav Havel a Jan Lopatka))

• mnoho autorů emigrovalo

  • Josef Škvorecký – Zbabělci, Mirákl

  • Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Noc a naděje, Démanty noci, Dita Saxová

  • Milan Kundera – Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Směšné lásky, Nesmrtelnost

  • písničkář Karel Kryl

• bytové divadlo – zakázaní herci (Pavel Landovský)

• ve světě ABSURDNÍ DRAMA

  • Eugene Ionesco – Plešatá zpěvačka, Lekce, Židle

  • Samuel Beckett – Čekání na Godota

  • v Čechách Ladislav Smoček – Podivné odpoledne dr. Zvonka Burdeho

VÁCLAV HAVEL (1936-2011)

- dramatik (absurdní drama), esejista, publicista

- česko-slovenský a český prezident, obhájce lidských práv (oceněn řadou vyznamenání)

- narozen ve známé podnikatelské rodině v Praze (děda postavil Lucernu, otec vilovou čtvrť Barrandov, strýc barrandovské ateliéry)

- střední škola vystudována s obtížemi (kvůli třídnímu původu), studia ekonomie nedokončil

- DAMU (obor dramaturgie)

- v divadle nejdříve jako jevištní technik – Divadlo ABC, Divadlo Na Zábradlí (v době jeho největšího rozkvětu – šéf činohry Jan Grossman pozdvihl divadlo na evropskou úroveň → proniká k nám absurdní drama – hraje se Čekání na Godota či Kafkův Proces)

- asistent režie u Alfréda Radoka

- od roku 1970 zákaz publikovat