kytice-karel-jaromir-erben

Společensko-historické pozadí:

Literárně historický kontext: Národní obrození, 2. pol. 19. století

Charakteristika doby:

- národní obrození je kulturní a politické hnutí, které se rozvíjelo u menších evropských národů

- tyto národy byly v područí jiných velkých národů a neměli svůj vlastní stát

- v průběhu nár. obrození se češi (národy) začínají:

• národně uvědomovat

• jazykově osamostatňovat

• kulturně rozvíjet

• vytvářet si své vlastní světové spolky a vzdělávací instituce

• vydávat noviny, časopisy

- to všechno mělo vyústit ve snahu vytvořit vlastní stát

- národní obrození dělíme do 3. etap:

1. etapa – PŘÍPRAVNÁ (defenzivní období) 1770-1805

• všichni jazykovědci a vědci se snažili bránit českou národní historii, český jazyk

• vznikala jazyková díla, historicko-vědecká díla

• vůdčí osobnost, př.: Josef Dobrovský

2. etapa – ÚTOČNÁ (ofenzivní období) 1805-1830

• vznikala vědecká díla, psalo se česky

• vznikala původní tvorba (nejen přejatá)

• vůdčí osobnost, př.: Josef Jungmann

3. etapa – 1830-1850

• vznikají vrcholové tvorby, čeština je schopna se prosadit

• vůdčí osobnost, př.: Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben

• byla to doba romantismu

- znaky:

• důraz na city, fantazii

• subjektivní vztah ke skutečnosti, realitě

• individualismus

• kladli důraz na tvůrčí svobodu jedince

• jazyk obohacovali o lidovou mluvu a archaismy (=zastaralé výrazy)

• hlavní hrdina: autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, někdy i podobou, ale většinou spíše

• myšlenkově, vnitřně

• výjimečné prostředí (temné, hluboké lesy; tajuplná jezera; gotické zříceniny)

• nešťastná, neopětovaná láska; končí tragicky – smrtí hl. hrdiny

• obliba poezie: lyricko-epické básně, balady, …

• existovaly 2 typy romantismu:

a) revoluční romantismus – bouřili se proti společnosti

b) romantismus rezignace – se vším se smířili

Pojmy:

balada - epická, lyricko-epická nebo lyrická báseň; ponury děj; často s tragickym koncem; původně založené na lidovych pověrách a zvycích (K. J. Erben) – ve 20. století se v nich začíná objevovat sociální podtext (Jan Neruda, Jiří Wolker, Jaroslav Vrchlicky nebo Petr Bezruč)

Úryvek Vodník

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

"Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.„

"Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

Perly jsem tobě vybírala,

bíle jsem k tobě oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven." -

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. -

První šáteček namočila -

tu se s ní lávka prolomila,