LAKOMEC

Moliére (1622-1673) FRANCIE

Vlastním jménem Jean-Baptiste. Byl jedním z největších dramatických básníků Francie. Celý život se věnoval divadlu- jako herec i tvůrce komedií, které ho proslavily po celém světě. Byl spisovatel a dramatik v období francouzského klasicismu.

Zabýval se hlavně komedií a fraškou. Ve svých hrách zesměšňoval společnost. Byl často v problémech, protože jeho hry popuzovaly královský dvůr. Zemřel při výstupu na jevišti, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný.

Další díla: Zdravý nemocný, Žárlivý Petřík, Zamilovaný doktor, Létající doktor, Škola pro muže

Kontext doby: moderní směry 17. - 18. století:

rozvoj vědy, Velká francouzská revoluce,

Klasicismus- návrat k antice, 3 jednoty, důraz na rozum a jasná pravidla

Italská komedie- kostýmy, tanec, zpěv, improvizace

Osvícenská literatura- vlastní kritické myšlení, filozofie

Preromantismus-obrat k lidským citům a přirozenosti, tajemno, mystika

Autoři téže doby: Carlo Goldoni, Aristotelés, Josef Dobrovský

LAKOMEC

Časoprostor: 17. století, Harpagonův dům a zahrada v Paříži

Motiv a téma: lakota, chamtivost, láska, lidské hranice, touha po penězích na úkor štěstí blízkých

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, archaismy (všickni, toť); zdrobněliny (sumička, pentličky), řečnické otázky (Ha, o kom to mluvím?), zdrobněliny (penízky)

Kompozice: chronologicky psaný děj, 5 jednání po 6-15 výstupech

Literární druh a žánr: drama psané v próze, komedie

Typy promluv: dialogy i monology

Postavy:

Harpagon: bohatý lakomec, který by pro peníze udělal vše, otec Kleanta a Elisy, zamilovaný do Mariany, nepřející lásku svým dětem, přísný

Kleant: Harpagonův syn, velmi zamilovaný do Mariany, věrný, tají před otcem své city k Marianě

Elisa: dcera Harpagona, milenka Valerova, tají před otcem své city k Valerovi

Valer: ztracený syn Anselmův a milenec Elisy, pravá ruka Harpagona, snaží se ho nerozčilovat, i když má odlišné názory

Mariana: chudá dívka, žijící se svou starou matkou, ztracená dcera a sestra, milenka Kleantova a milována jeho otcem Harpagonem

Anselm: ztracený otec Mariany a Valera, měl být budoucí manžel Elišky

Výstup 7.

HARPAGON (křičí ze zahrady a přiběhne bez klobouku).

Zloději! Zloději! Vrahové! Pomoc! – Vražda! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Zničen, zavražděn, podřezali mně chřtán! – Ukradli mi peníze. Kdo to může být? Co se s ním stalo? Kde je? Kde se skrývá? Co dělat, bych jej nalezl? – Kam běžet? – Kam neběžet? – Není tady? Není tam?… Kdo je tu? – Stůj! (Sám sebe chytá za ruce.) Darebo, vrať mi mé peníze!… Ah, toť jsem já sám! Můj duch je pomaten – nevím ani kdo jsem, kde jsem a co dělám! – Mé drahé, ubohé peníze! Můj příteli, ukradli mi tebe. Já ztratil tebou svou podporu, útěchu, radost, vše je skončeno pro mne, jsem zbytečný na světě! – Bez tebe žíti mi nelze Dokonáno! – Nemohu dál, umírám, jsem mrtev, jsem pochován! – Což mne nikdo nevzbudí navrácením mých drahých peněz, nebo zprávou, kde jsou? – Ach, co pravíte? Nikoho tu!… Ať to byl, kdo byl, musil si dobře vyčíhat hodinu a vyhlíď si okamžik právě, kdy jsem mluvil se svým ničemným synem! Půjdu na úřad a dám prohledat celý dům, sluhy, služky, dceru, syna i sebe! – Co tu lidí! Každý mne naplňuje podezřením a každý se mi zdá býti zlodějem! – Ha, o kom to mluvím? O tom, kdo mne okrad? Jaký to hluk nahoře? – Je tam zloděj? Smilování, dejte mi, probůh, nějaké zprávy o tom zloději! – Není ukryt mezi vámi? Dívají se na mne a všickni se smějí! – Jistě mají také podílu na té krádeži. Rychle pro komisary, střelce, profosy, soudce, lid, šibenici a katany! – Dám pověsiti celý svět, a nenajdu-li své peníze, oběsím potom sama sebe!