Lakomec zpracováno

Kontext: 17. století, klasicismus- umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolutistické Ludvíka XIV. („Stát jsem já.“); 2. polovina 17. století – konec 18. století, smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné, vzorem je antika, ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád, podle antického vzoru stanovena přísná estetická pravidla: dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa); požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti, literární tvorba se dělí na dva směry: vysoké žánry: óda, epos, tragédie; zpracovávání vznešených námětů (většinou z antiky), urození hrdinové, nižší žánry: bajka, satira, komedie; náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí

Inspirace u Komedie o hrnci- stejný motiv -> zlatý poklad a jeho krádež

Další díla: Tartuffe, Don Juan, Zdravý a nemocný, Misantrop

Další autoři: Johann Wolfgang von Goethe – Faust, Pierre Corneille – Cid (tragédie), Jean Racine – klasicistní tragédie; Faidra, Berenika

Zasazení výňatku: začátek díla, Harpagon zde ukazuje svou opatrnost s penězma

Téma: lidská chamtivost, podlézavost a neupřímnost, kritika chorobné touhy po penězích

Motivy: chamtivost, opatrnost, arogance

Postavy:

Harpagon- bohatý lichvář; lakomý, chamtivý, šedesátiletý vdovec, kvůli penězům obětuje cokoliv, ztráta peněz by pro něj znamenala ztrátu života, nechtěl si za ně ani nic koupit, byl by schopný žít v bídě, jen aby peníze měl u sebe, zamiluje se do Mariany a chce si ji vzít

Kleantes- syn Harpagona; nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům, zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe; nebojí se postavit otci, chytrý, podnikavý, rád nosí pěkné oblečení, na které si ale musí půjčovat, láska k penězům jeho otce se mu příčí, pro něj je důležitá láska

Čipera- Kleantův sluha, který je odhodlaný mu pomoci získat Marianu, Je si vědom Harpagonových vlastností, ukryl mu peníze

Eliška- Harpagonova dcera; miluje Valéra, upřímná, spravedlivá, mladá

Mariana- dcera Anselma; velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku, zamilovala se do Kleanta

Anselm: bohatý šlechtic; má si vzít Elišku proti její vůli, otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)

Frosina- dohazovačka; umí manipulovat s lidmi; domlouvá sňatek mezi Harpagonem a Marianou

Jakub- Harpagonův kočí i kuchař

Vypravěč: drama- není vypravěč, repliky, scénické poznámky,

Časoprostor: druhá polovina 17. století; Paříž, dům Harpagona

Děj: Harpagon je šedesátiletý vdovec, který má peníze raději než svou vlastní rodinu a udělal by cokoliv, aby svůj majetek ochránil. Ze samé hrabivosti začíná blouznit a každou chvíli musí své peníze kontrolovat a všechny, dokonce i sebe, podezírá z krádeže. Jeho dvě děti jsou zamilované a oba se to otci bojí říct, a tak to tají. Situace se ale zamotá poté, co se Harpagon zamiluje do stejné dívky jako jeho syn a najme si dohazovačku, která je mistriní manipulace a domluví mu sňatek. Harpagon chce navíc svého syna Kleanta oženit s bohatou vdovou a svou dceru Elišku provdat bohatému starci, Anselmovi, který nepožaduje věno. Dohazovačka se ale dozví, o mladé lásce a navíc poté, co jí Harpagon odmítne za její služby zaplatit, lituje toho, co udělala a chce mladým pomoci. Do děje vstoupí ještě Čipera, který je s Kleantem domluven a Harpagonovi ukradne krabičku s velkou částkou peněz. Harpagon to ihned zjistí a zavolá komisaře a před ním se veškerá tajemství odhalí. Nejpřekvapivější je fakt, že Harpagonův správce Valér je muž, do kterého je Eliška zamilovaná a který proto Harpagonovi podlézá, a zároveň je synem Anselma. Jeho dcerou se ukáže být i Mariana, do které jsou Harpagon a jeho syn zamilováni. Harpagon nakonec oba dva sňatky jeho dětí povolí pod podmínkou navrácení jeho peněz, a že veškeré výdaje za obě svatby zaplatí Anselm.