Nikolaj Vasiljevič Gogol

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)

• prozaik a dramatik

• v dílech se mísí romantismus a realismus, hodně kritizuje a zesměšňuje společnost ve svých dílech

Život

• pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků)

• jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie, založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role

• byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě

• po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný, poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou

• nakonec působil jako úředník

• před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel

• na jeho tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století, za nejlepší díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým

Díla

drama:

• Revizor

• Ženitba

povídka:

• Taras Bulba

• Petrohradské povídky

román:

• Mrtvé duše

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:

Češi

Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák)

Francouzi

Honoré de Balzac (Otec Goriot)

Guy de Maupassant (Kulička)

Rusové

Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin)