OTA PAVEL - SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

Způsob vyprávění – ich-forma

Jazykové prostředky – spisovný jazyk, ale i hovorový (mouchy nechcípají, po čuchu), cizí slova (made in Sweden), vulgarismy (jděte doprdele s takovým zázrakem), vypravování, ale i líčení přírody

Další zpracování – natočen stejnojmenný film, zpracovává jen první 4 povídky – hl. role – K. Heřmánek

Hlavní postavy

Leo Popper – Pavlův otec. Je plný humoru, vitality a je posedlý svými sny. Je velmi schopný obchodník. Žid. Žádný neúspěch ho nikdy neodradí a bezhlavě se vrhá do každé příležitosti. Miluje rybaření a ženy, má sklon k malým milostným úletům.

Maminka (Hermína Popperová)– Hodná, laskavá a tolerantní k otcovým úletům. V knize je jí věnováno málo pozornosti. Jejím snem je dovolená u moře. Vede své syny k lásce k vlasti.

strejda Prošek – král pytláků, sžitý s okolím Křivoklátu a Berounky. Všeuměl. má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení

Ota Pavel – Chlapec, je vypravečem příběhu. Má rád přírodu, obdivuje tatínka.

Děj – hlavně na Křivoklátsku, v okolí Berounky, ale také v Praze

Nejdražší ve střední Evropě

Leo Popper má vcelku dost peněz, díky práci pro firmu Elektrolux. A tak se nechá napálit a koupí rybník jen s jednou rybou. Údajně měl být plný šestikolových kaprů (dokonce I jednoho viděl). Když to zjistí (při výlovu), chce se nepoctivému bývalému majiteli (doctor Václavík) pomstít. Prodá mu tu nejluxusnější, nejdražší lednici ve střední Evropě (za stejnou cenu, jako dal Leo za rybník). Lednici bez vnitřku. (“TEN RYBNÍK TAKY NEMĚL VNITŘEK A VYPADAL MOC HEZKY”)

Ve službách Švédska

Zde ukazuje tatínka jako úspěšného prodejce firmy Elektrolux. Leo se stal v prodeji vysavačů a ledniček mistrem světa – asi hlavně díky paní Irmě, do které byl zamilován. Jednou přišel na vzorkovém veletrhu ke stánku Lea slavný umělec pan Nechleba a chtěl si koupit ledničku. Pozval tedy Lea do Akademie. Začali si povídat a stali se z nich přátelé. Pan Korálek (manžel Irmy) toho chtěl využít a nechat si od Nechleby nakreslit svou ženu Irmu. Leo tedy pana Nechlebu přemlouval (a měl na tom i svůj vlastní zájem – když Irmu miloval, myslel, že si u ní „šplhne“). Malíř se nakonec nechal ukecat a Irmu si pozval – ale nelíbila se mu k malování.

Smrt krásných srnců

Povídka o odvaze tatínka. Ve 30. letech se Popperovi usadili na dvě sezóny v hospůdce U rozvědčíka – za hradem Křivoklát dál podél řeky Berounky. O víkendech zde však bylo příliš veselo, tudíž hlučno, a Leo se k veselici vždy připojoval. Po jedné takové bouřlivé noci byl Leo donucen najít selskou chalupu. Na dlouhá léta tak Popperovi nalezli přístřeší v domečku Proška v Luhu pod Bránovem. Koumáctvím a dřinou Proška a penězi Lea se z něj stala nejbohatší chalupa v Luhu. Prošek chodil s věrným vlčákem Holanem na srnčí – jejich lovištěm byla především stráň nad ostrůvkem u řeky. Prošek vždy vzal Holanovu hlavu do dlaní, nasměroval ji na hnědou tečku v té stráni a řekl: „Holane, běž!“. Pes vyběhl, skočil po srnci a zlomil mu vaz. Pak byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Leo nesměl na Křivoklát, což ho tuze mrzelo. Ve třetím roce války byli Hugo a Jirka povoláni do koncentráků a Leo si řekl, že potřebují maso, než odjedou. Z jejich buštěhradského domu čp. 54 šlapal na kole za Proškem. Půjčí si od něj Holana a pošle ho na srnce. Srnec se ale s Holanem skutálí přímo ke dvěma rybářům, kteří si srnce přivlastní. Prošek pak vymyslí na rybáře lest a srnec se jim vrátí. Leo si ho nacpe o batohu a jede domů. Hugo s Jirkou se najedí masa na další léta. Možná to je zachrání od smrti. Jirka se vrátí z Mauthausenu a má 40 kg. – Prošek zemře po válce krátce po Holanovi.