Petr Šabch - Občanský Průkaz

Vypravěč
Ich-forma, není vševědoucí, nespisovný,hovorový jazyk, vulgarismy, slang

Kontext díla a autora

Dílo: vyvrcholení autorovy tvorby – 2006, zfilmováno

Autor: 2. pol. 20 st.
Humoristická próza

• cíl zapomenout na problémy doby a okupace

• zesměšňuje špatné lidské vlastnosti

Zdeněk Jirotka – Saturnin
Miroslav Horníček – Jablko je vinno
Miroslav Švanderlík – Kopyto a Mňouk, Černí Baroni
Život:

Další díla: Jak potopit Austrálii, hovno hoří, Opilé Banány, Máslem dolů

Děj

Kniha charakterizuje život kamarádů, každý má své problémy – rodinné i jiné, ale pořád jsou v kontaktu. Kamarádi se účastní slavnostního předávání OP, při podání ruky strážníkovi VB “rozhazují klouby”, čímž na sebe upozorní (jako známku revolty si natrhávají hned první den třináctou stránku). Od této chvíle musí nosit OP všude sebou. Petr ale občanku někam zašantročil, a proto s tím má problémy. Zasedne si na něj jeden z příslušníků VB, strážník Rusňák, a při každé příležitosti ho legitimuje (zprvu jen proto, že ji schválně nenosil). Ze spousty problémů, které si kamarádi způsobí svými postoji, je dostane mladá učitelka Pivoňková, kterou kvůli Alešovým básničkám vyhodí ze školy. Společně prožívají první lásky, zklamání, problémy s dalším působením na škole. Petrova rodina (v jeho dospělosti) se pokouší emigrovat, ale někdo je asi udal a oni byli nuceni se vrátit. Kvůli tomu má celá rodina potíže. Ani jeden z kamarádů nechce na vojnu, a proto vymýšlejí a sbírají informace, jak se povinné službě vyhnout – Popelka ze sebe udělá idiota, když si čte Ferdu mravence a následně se pomočí, když na něho u odvodu křičí – dostane odklad půl roku. Míťa chce dostat zápal plic – z vany plné horké vody si lehne do mrazu na sníh – a na následky nemoci zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a jeho známý doktor. Popelka si chce nechat zlomit ruku od Aleše, což se jim trochu vymkne, a nakonec na vojnu musí jen Popelka. Kluci se přátelí s “největšími máničkami ve městě”, jsou to bráchové, jeden z nich emigroval a druhý jim dohodil skvělou akci rockové skupiny. Bohužel to byla bouda a v průchodu si na ně počkali policisté. Petr po čase náhodou zjišťuje, že jejich vzor patří k VB a celou dobu na ně donášel. Po roce 1989 se autor snaží zjistit situaci kolem spolupracovníků z StB, zjistí, že i on sám byl u nich veden, že na něho podával hlášení jeden z nejlepších přátel, že někteří lidé – Daněk – jsou schopni se prosadit v každém režimu. Příběh party kluků začíná dnem předávání občanek roku 1966 a mapuje jejich zážitky následujících čtyřicet let. Humornou nadsázkou a barvitou popisností vypravuje hlavní hrdina Petr trampoty jeho party a blízkých přátel či nepřátel v době normalizace a chvíli po ní. Vše se točí především kolem doby 60. let, ale také kolem tématu lásky, pocitů viny, důstojnosti a konfrontace s autoritou. Vypravěč popisuje zrůdnosti, jež tehdejší režim zaváděl a provozoval, a následky těchto činů na postavách. Důležité je vylíčení postojů hlavních hrdinů k tomuto režimu. Jejich tiché či hlasité, viditelné či neviditelné protesty. Tyto důležité události a činy se odehrávají v prostředí školy, domovů rodin, vězení. Autor rozvádí především ty části, které se soustředí na pobyt hlavních účastníků ve vězení. Objevují se i záporné postavy, které kříží cestu jak Petrovi (hlavní postava), tak ostatním účastníkům. Jednou z takových postav je Pavel Hora, který se vyjeví jako udavač. Z přátelství se stává nenávist. Pokud očekáváte šťastný konec, jste na omylu. Ono je totiž dokonce i dnes asi úplně zbytečné dovolávat se spravedlnosti. Knížka je soubor příhod, které se stali Petrovi a jeho kamarádům. Vše začíná oficiálním předáváním občanek v jejich 15ti letech, kdy se všichni domluví, že předávajícímu policajtovi všichni kluci rozhodí klouby při stisku ruky. Následně si všichni v třešňovce (kde scházeli) natrhávají stranu 13 ( → 13. sjezd KSČ, 1966), jako symbol toho, že nesouhlasí s režimem (s tímto nápadem přichází Venca Popelka) a Aleš pak do občanky napíše báseň o lásce k Fikotový. Parta se poprvé setkává s Danielem Pačesem, novým spolužákem (8.B), který jim přidělá ještě spoustu potíží. Petr zjišťuje, že už ho dřív viděl, když si byl koupit ventilky. Dědeček mu koupil kolo a Daník na něj s umanutým, strašidelným úsměvem nasedl, aniž by nechal dědečka zkontrolovat kolo, zda je správně seřízené. Dědeček ho prosí, ať počká, ale on se stále umanutě držel řidítek a následně i dědečka nakopl do ucha a spadl i s celým kolem. Dědeček nevydržel a přímo v této závodní pozici mu nařezal. Dále se i vyznamenal přiděleným dozorem nad třídou, když profesorka Jandáková musela odběhnout. Vše nabonzoval a už nikdy ho nikdo o to neprosil. Pro partu byla andělem strážným jejich třídní učitelka Jiřina Pivoňková. Krásná, soucitná a vždy je vytáhla z maléru, ale ne vždycky to projde… nakonec doplatila na to, když se snažila ututlat aféru mezi tělocvikářkou Pepčou (často opitou; jednou ji i našli chrápající v tělocvičně, tak se nenápadně odplížili do třešňovky) a zástupcem ředitele, což přinesla malá Anička Brychtová, když viděla „plakat paní profesorku s nohama nahoru“, když se vracela z výtvarného kroužku. Chudák Pivoňková byla vyhozena, díky anonymu, který to oficiálně všechno vyklopil (předtím už to stejně celá škola a okolí vědělo). To spustilo vlnu protestu – začali se nosit pivoňky na blůzách a držet hladovka, kluci pro jistotu přestali do školy chodit úplně. Přítrž tomu udělala policie, když řediteli vymlátili okno v bytě školy. Ředitel i Pepča byli vyhozeni, zástupce ne (díky školníkovi → něco na sebe věděli; později nahradil starého nového ředitele), Pivoňková se pár let na to vdala do Kanady. Pro partičku si jednoho dne přijede do školy policie a odveze ji na stanici, kde si je berou hezky jednoho po druhým, a zapsali si jejich nacionále (ne iniciály) a vyžadovali OP. Samozřejmě objevili natrženou stránku a museli stát u zdi. Když došlo na Aleše zjistilo se, že OP nemůže najít, ale strážník už ho měl (od Pačese?). Objevuje i básničku a slibuje skupince, že dostudovali s v tu chvíli doráží Rotný Rusňák (v plátěné čepici SAFARI, vysmátý, rudý; ohlídá si Petra, zda nosí OP → rekord – na stanici 10x za 2 týdny). Tráví většinu času po hospodách a účastní se i Majálesu (1965, Ginsberg) – rok předtím, než dostanou OP, kde jsou následně při cestě domů zmláceni tajnou policií. Období kocovin; následuje Petrova série schůzek s Rusňákem. Po tom, co Petr viděl, jak zmlátili jednoho kluka na stanici, tak mu dal na chvíli pokoj, ale pak se objevil se starým pomocníkem celý nesvůj. Stařík rozhodně autoritou nebyl, takže není divu, že Petr OP nevydal (komická scénka). Rusňák ho nechal být. Mezitím Petr zjišťuje, že OP někde ztratil (našel ho pak za pračkou). Vypráví o svém kamarádovi Martinovi (chodí do divadelního kroužku, čte knihy → tyto lidi nesnášel, ale k němu to patřilo). Překvapením bylo, když Petrovi do pokoje vlítl Rusňák na Silvestra a přišel mu popřát do Nového roku. Následuje rozprchnutí kamarádů, každého na jinou střední: Medvěd na výtvarnickou, Popelka šel do učení, Aleš se přestěhoval, Petr šel na knihovnickou, kde nevydržel ani rok. Scházeli se na půl cesty v hospodě na Špejcharu. Venca se dostává do průšvihu. Je ho tatínek vlastní sbírku mincí i s velkou zlatou stokorunou s Franzem Josefem I., kterou Venca jednou přinese ukázat kamarádům a když se vrátí, zjistí, že na něj čeká otec a vyhrožuje mu policií, když sbírku nevrátí. Venca si uražen po návratu z výslechu sbalí kufry a odchází z domova, načež se zjišťuje, že mince měla u sebe tetička, která byla tou dobou u nich na návštěvě. Matka se mu omluvila, ale s otcem ho usmířila až vnoučata. Petr s Venco, Medvědem a Oskarem (sáčko, kravata, vyhozen ze střední, bez práce, ale stále bez nouze, umí různé triky) plánují výlet stopem na Mácháč. Petr se cestou zamiluje do dívky v ponču – Aleny, která s ním jede také stopem. Večer všichni postupně doráží do hospody, a když chtějí jít spát, krapet se naběhají, protože policie vyhání nocležníky ze seníků. Petr s Alenou se nakonec trhnou a jdou na pláž. Ráno za úklid pláže dostanou od místního stánkaře i snídani. Druhou noc se však probouzí a zjišťují, že Alena je pryč i se zlatou stokorunou, kterou Venca nosil neustále ve váčku na krku. Samozřejmě se pohádají, že za to může Petr, který odchází na pláž, ale druhý den se usmiřují, V hospodě minci však zahlédnou u Poláků, co si ji prohlíží. Vše zachraňuje Oskar se svým trikem – „zmizením mince“. V té době nikdo nechtěl na vojnu a tak se sháněla modrá knížka, kde a jak se dala (emocionální posedlost Ferdou Mravencem, předstírání epilepsie, či v případě Vency podplacení. Petr to provedl jednodušše – pronesl, že má divný nálady a sebevražedný myšlenky, skončil na pár měsíců v psychiatrii). Charlie (vesnická mánička s přeraženým nosem, kamarád Míti) z vojny nedělal takovou vědu. Míťa byl přesným opakem všech – mluvil spisovně, psal dlouhé a úhledné eseje, které nutil přátelům číst a chtěl vědět jejich názor. Ve svém sklepním bytě si napustil horkou vanu a podle rady, aby dostal modrou knížku, se šel vyválet do sněhu. Chytili to obě ledviny a čekala ho transplantace (vyšla jen jedna). V roce 1968 měli kluci s policií v podstatě kamarádský vztah (nosili i trikolóry). Aleše s jeho kamarádem zmlátili ruští vojáci, když si fotili děti žebrající o odznáčky. V roce 1969 Charlie sháněl peníze na oslavu 18tin, protože byl bez práce, tak to nebylo tak jednoduché. Po cestě do parku, kde byla šance někoho potkat, potkává čerstvě narukovaný vojáky a protestující lidi. V parku potkává kamaráda Olina také švorc. Jdou spolu ke koňovi a na Václaváku potkávají skupinku bouřících se lidí, házejících i dlažební kostky, později se pak radši vracejí do parku a sledují vše ze střechy. Druhý den se vrací i se zásobou matek a se zaměřením na kameramany. 21. srpna se tam sejde nejvíc lidí a jsou policií zatlačeni do rozkopané Revoluční ulice, kde se rozpoutá boj brutální zatýkání, ve chvíli, kdy policie začne střílet do vzduchu, všichni zpanikaří a začne zmatek. Přestože jsou kluci v bezpečí na střeše, jsou obklíčeni a musejí počkat, než se vše uklidní. Charlie si na cestě domů nechá zapálit od jednoho milicionáře, v zápětí je ale zatčen (nereagují na jeho opakované upozornění, že tu bydlí). Z počátku to vypadá, že se dá vše do pořádku, ale nakonec se ukáže, že jsou ochotný zmlátit, ponížit (i např. ostříhat) a zavřít kohokoli. Špejchar byl na pomezí Prahy 6 a 7 a scházeli se tu krom partičky i policisté (zadarmo). Docela se spřátelili. Jednou jim i poví o svém negramotném šéfovi, který neuměl ani číst, ani psát (uměl jen podpis), ale zatím mu to nějak pořád procházelo. Přišlo na něj udání a později i kontrola. Tvrdil, že nemá brýle, ale oni, že mají. Nakonec se zhroutil a přiznal. Po cestě ze Špejcharu potkávají kamaráda Ivana u hydrantu – pustil ho (stříkal 20m daleko), Aleš s Petrem při závanu průšvihu okamžitě zdrhli. Ivan byl zatčen a za ním následovali další dva talenti s úplně stejným prohřešením. Míťovi se našel dárce, ale jen jedné ledviny. Petr ho poznal jen podle jeho bundy, která byla pomalu známější než on. Mlel z posledního – šoural se popelavý v obličeji, docházel na dialýzu a pomalu nemluvil. Kluci se ho mermomocí snažili rozveselit, ale schlíple zjišťují, že se jim to nedaří. Jednou k jejich překvapené přijde a vypadá skoro jako kdysi a nadšeně jim ukazuje dopisy, které dostal od doktora na dialýze, kterému je posílal jeho bývalý pacient. Píše se v nich, jak se žije na západě, a o tom, že by mohl emigrovat. Kluci to plánují udělat, ale přijde Charlie a oznámí jim, že umřel. Petr si pořídil invazi (v té době in bunda), seděl v hospodě a přisedla si k němu stejně oblečená mánička Marek s albíčkem Led Zeppelinů, které Petr v té době miloval. Dali se do řeči, bavili se o hudbě i o celnících, kteří na hranicích zničí, co můžou. Po cestě domů se k Petrovi v tramvaji č. 22 přitulí jeden pasažér a on si odnáší na památku číslo tramvaje domů. Tam zjistí, že si s Markem prohodili bundy a podle jeho občanky je také fízl. Marek si pro bundu beze slova přijíždí taxikem. Po pár letech se u Petra objeví Venca s Medvědem, že se bude točit film z jejich let, kde budou moct bez následků napadnout policii jako komparz. Petr se nejdřív brání, aby to nepostihlo jeho rodinu, ale tohle si nemůže nechat ujít. Natáčení se zvrhává – dostanou zaplaceno za jejich vysněnou pomstu (mezi policisty je i Rusňák) a podle scénáře i navrhnutý sex. Petr s inženýrem Slezákem po nocích hlídá Jiřský klášter. Objevuje se bezpečnost a chce otevřít. Petr vycítí možnost a chce po nich povolení vstupu a doklady (které samozřejmě neměli), proto volá šéf ostrahy, jestli se náhodou nezbláznil a ať jde otevřít (po tom, co ho ve 2 ráno vytáhnou z postele). Příště je má pustit na šéfovu zodpovědnost. Později Petr pracuje jako archivář na AVU, kde dostane nabídku přijmout trezor jako opatrovatel nebo skončit. Nakonec přijímá, ale musí se však nechat prověřit (mezitím však plánuje najít se jinou práci, protože ví, že neprojde) – prošel. I přes varování trezor a v něm schovanou obálku otvírá – zjistí, že při jaderném útoku mají volat Triolu (firmu vyrábějící podprsenky). Přijde kontrola, která ho v podstatě ani nepodezírá. Ale pak se v práci začíná něco dít. Před Vánoci (měl v práci 2 čerstvě zabité kapry a stromek) přijde kapitánka Kolářová a požádá ho o doprovod, dorazí na Křížkárnu, kde kapitánka zabavila dvěma policistům kancelář, aby mohla provést výslech. Na stanici Svobodná Evropa byl čten jeho text, o kterém dost možná nevěděl. Tady se dozvídá, že kapitánka pracuje pro Pačese. Petr se skamarádí s Pavlem Horou na třídních schůzkách jeho syna, koukali spolu na videokazety, scházeli se o Vánocích a na rodinných oslavách. Aleš se podepsal pod Chartu a byl proto vyhozen z práce, později se objevily jeho protistátní básničky a ředitel odboru se mu omluvil a nabídl mu místo ředitele personálního útvaru. Ten šel místo toho dělat radši hlídače, protože usoudil, že mu tam bude líp. Do hospody s nimi i sem tam chodil jejich kamarád Martin. Ten však většinou mlčel a myslel si svý. Ke konci knížky tři z nich posílají dopis, aby se dověděli, kdo na ně donášel. V tu chvíli je teprve poznat, že má Petr opravdu ženu a děti. V pardubickém archivu ministerstva vnitra se dostává ke svému spisu – zjišťuje, že ho udal jakýsi Jánský (krycí jméno) jakožto „Švába“, důvodem bylo údajně čtení jeho díla ve Svobodné Evropě – udavačem byl jeho přítel Hora. V hospodě pak zjišťuje, že Martin spáchal sebevraždu. V Plzni našel dobré místo, ale musel projít lustrační osvědčením (věděl, že má záznam – pomáhal jednomu kamarádovi před hranice). Nemusel ho ani otvírat, než ho odevzdal, jak si byl jistý. Medvěd si otvírá vinárnu, co si tak povídají, uvědomují si, že policie je stále stejná. Člověk už nemusí ani nic udělat, aby byl vinen. Jste-li podnikatel, bude to drahé… Jen kasírují. Venca si dokonce i po 40ti letech stále sahá po OP, když vidí policii. Vzpomínají na zlatého Rusňáka. Petr jede taxíkem domu a po cestě je zezadu nabere auto, nevinný taxikář dostane pokutu a ze šoféra ministra se nevyklube nikdo jiný než Daniel Pačes. Z Petra se stává spisovatel, který podepisuje autogramy v knihkupectví (plánuje napsat knížku o fízlech – OP), kde se objeví paní Horová, která očividně o udání neměla ani tušení. V tisku se objevuje oznámení, že X.Y. byl neoprávněně evidován jako (tajný?) člen STB, podepsán Petr Šabach jako Šváb.