rolland-petr_a_lucie

Romain Rolland – Petr a Lucie

Děje se odehrává v Paříži za dnů první světové války (od středy 30.1. do Velkého pátku 29.3.1918)

Charakteristika postav

Petr Aubier - Mladý osmnáctiletý student, nesouhlasí se svou dobou a nedokáže do společnosti úplně zapadnout. Stále se uzavírá do svého iluzivního světa. Věří v lepší zítřek, ale bojí se ho očekávat. Ví, že zklamání by ho časem zlomilo. Je to snílek a ještě větším se stává v té době, kdy potkává Lucií... Patří do rodiny zatížené svou stavovskou příslušností, což se na něm projevuje nepochopením a zasněností, protože žije snadný život a nechápe, že člověk musí i dělat ústupky, aby si vydělal na živobytí. Často Petr návalem neštěstí doby vybouchne. Rozčiluje se nad světem (Proč?! Proč je válka?! Proč lidé umírají?! Proč to jenom tak musí být?!!). Jsou to výkřiky samotného autora, který si tak stimuloval vlastní pocity beznaděje a frustrace

Filip Aubier - Srdečný, vstřícný, starší bratr Petra. Má velice blízko k Petrovi, potřeboval

jeho dobrotivé rady a ponaučení. Přihlásil se do války z pocitu služby národa, pocitu hrdinství Právě on ukončí válku a nastolí vládu pokoje a míru. Na frontě však ztrácí iluze, ale nedokáže se vypořádat s vlastním prozřením. Ve svém vlastním bratrovi vidí své bývalé já, o které přišel na frontě. Doví se o bratrově milostném vztahu, což podnítí jeho nevoli k válce: jeho život je obětován, ale je zbytečné brát ho těm dvěma mladým, kteří se milují.Lucie - Dívka, která se ještě méně než Petr zajímala o budoucnost. Milovala každý den, do kterého otevřela oči. Každý okamžik dychtivě vpíjela do svého těla. Měla bláznivé nápady. Krásná optimistka, která chce od života aspoň trochu štěstí. Také ovšem někdy podlehla nátlaku. Její matka stále pracovala, milovala svou dceru, ale už ne tak jako dříve. Viděla v ní už samostatnou mladou ženu, a proto ji nechávala vyrovnat se se svými problémy samotnou. Ovšem matka Lucii chyběla. Ale Lucie byla tvrdá. Dokázala v sobě ten stesk udržet. Vydělává si tím, že kreslí na objednávku. Kreslí "mazanice", jak tomu sama i Petr říká. Lucii baví život a strach z budoucnosti dostane až tehdy, kdy se dozví, že Petr bude odveden na vojnu. Nezajímal ji posmrtný život, nepřemýšlela tím způsobem: "Tam se budu mít dobře...", žila v realitě. Tím se od svého partnera lišila. V Petrovi vidí blízkou duši, které se může svěřit. Chtěla prostě žít, byla skromná.

Podrobný obsah

Petr se setkává s Lucií v Pařížském metru. Město se ocitne pod dalším z mnoha náletů, což vyvolá davovou paniku, kdy se ruka Petra splyne s rukou dívky, kterou v životě dříve neviděl. Cizí dívka, se mu však nevytrhne, pravděpodobně kvůli stavu obou dvou, kdy nastálé nebezpečí vyvolalo pocit nejistoty a potřebu opory. Však toto kouzlo trvalo jen chvíli. Oba dva se rozešli, aniž by si vyměnili aspoň pohled. Toto setkání ponechá v Petrovi nečekaný pocit úlevy a vyrovnání vůči probíhajícímu válečnému běsnění. Vidí ji všude ve všech podobách, láska ho zasáhla plnou silou a v lásce vidí útočiště pro svou drásanou duši. Okouzlení, které bylo jako oáza míru v moři zoufalství, ho přinutí nalézt tu záhadnou dívku. Stejně tak náhodně se s ní setkává v Lucemburské zahradě. Petr kolem ní zprvu netušeně projde, ale když ji zahládne, otočí se a Petr ji ledabyle osloví. Začnou se spolu nezávazně bavit, jejich rozhovor je podmíněn spíše pocitem odloučení a nutnosti blízké duše. Jmenovala se Lucie. Vracela se z muzea, kde skicuje obrazy, které posléze prodává. Sama o svých obrazech mluví jako o mazanicích, nejsou příliš výstižné a jsou bohaté na malířské chyby. Petrem, který celý život žil ve vysoké třídě, otřese skutečnost, že Lucie tak činí jen proto, aby si mohla vydělat na samotné živobytí. Petr se s Luckou sblížil, pocítili k sobě vzájemný zájem a vzplála mezi nimi jiskra. Ve vzájemném opojení zapomínají na okolní svět, který poskytuje jen útrapy, strádání a hrůzu, teď mají sami sebe a žijí pro jeden druhého. Procházejí se spolu po parcích a ulicích, navštěvují se doma u Lucie. Jsou si navzájem otevření, Lucie se svěřuje Petrovi o svém životě s matkou. Její matka pocházela z buržoazní měšťanské rodiny, zamilovala se do chuďase a vdala se za něho. Tento manželský svazek však nevyhovoval matčiným rodičům, zavrhli je a jak Luciina matka tak i Luciiny prarodiče byli příliš pyšní, aby je přijali, a stejně tak Luciina matka byla příliš hrdá, aby přišla "žebrat" o odpuštění. Luciin otec ale umře před válkou a matka zůstává s Lucií sama. Matka stále chce partnerský vztah, najde si milence, ale neodhodlá se s ním oženit. A tak Luciina matka pracuje v továrně na střelivo a Lucie maluje své mazanice - obě tak činí, aby si vydělali na živobytí. Petr bude brzy povolán na frontu, dobře to ví, proto se snaží užít každý okamžik. Jeho lhůta se ale stále krátí, není žádné východisko. To jediné, co může udělat, je zavřít před osudem oči a doufat do poslední sekundy, že nikdy nenastane. A do té doby vychutnávat své štěstí, které našel. Oba v sobě vidí oporu, důvěrníka a smysl života - milovat a být milováni. Jejich vztah je silný, nicméně zůstává v rovině emocionální, ne v rovině fyzické (nedochází k pohlavnímu styku). O Petrově vztahu se dozví jeho bratr Filip, když ho náhodou uvidí na ulici objímat Lucii. Petr se od svého bratra nyní osamostatnil. Necítí již potřebu svěřovat se mu se svými pocity jako dříve. Filip za bratra smutní. Petr a Lucie mluví o svém manželském svazku. Oba dobře ví, že je to nesplnitelné přání... Petrovi rodiče by ho nikdy nepochopili, nikdy by nesvolili, aby se oženil s takovou chudou dívkou. Nikdy by nepochopili jeho zapálení a názory ohledně společnosti, národu, vlasti, války... Teď stojí tak blízko povolání, tak blízko je nástup na frontu, může tam i nechat svůj život. Po dvou měsících, když má jejich láska vyvrcholit, navštíví na Velký pátek varhanní koncert. Kostel se však ocitne pod náletem, konstrukce kostela dostane zásah, celá stavba se počne hroutit. Lucie se vrhne k Petrovi, aby se oba dva ochránili. Na oba dva se svalí mohutný pilíř a pohřbí je pod svými sutinami.