Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Slohotvorní činitelé, funkční styly

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (38 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Slohotvorní činitelé, funkční styly slohotvorní činitelé – souhrn komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci projev vzniká za určitých podmínek – ovlivňují výstavbu projevu (někdo – někoho – někde – o něčem –s jistým záměrem –pomocí výraz.prostř. -informuje) autor adresát prostředí téma funkce projevu jazykové, nejaz. prostředky subjektivní slohotvorní činitelé – podmínění osobností autora pohlaví (styl mužský, ženský) – rozdíl v strategii, míra emociálnosti atd. věk (styly různých věkových skupin), rozdíly v slovní zásobě, míře dodržování spis. normy všeobecné vzdělání – styl vzdělaných x nevzdělaných odborné vzdělání, zaměstnání – profesní styly výrazová schopnost a pohotovost, talent zájmy psychický typ – charakter, intelekt, emocionalita stanovisko autora k projevu (vážné, humorné, znevažující) každý člověk má svůj individuální styl – styl jednotlivce, jednoho autora; nejzřetelnější je v umělecké tvorbě (Čapkův styl – sklon k hovorovosti, Vančurův styl – sklon ke knižnosti) objektivní slohotvorní činitelé (obecné platnosti) – autor k nim musí přihlížet, je jimi vázán zaměření, cíl, funkce projevu – v běžném hovoru vyjadřování prosté (něco sdělit), v odborném projevu odborné (poučit), v publicistickém přesvědčivé, informující (pro něco získat), v uměleckém estetické, citově působivé (vliv na rozum i cit) situace, časový prostor projevy připravené (uspořádanější, promyšlenější) x nepřipravené (spontánní) kontakt mezi autorem a adresátem přítomnost adresáta (přímá nebo zprostředkovaná), nebo nepřítomnost druh dorozumívacího textu: dialog (oboustranný) x monolog (jednostranný) prostředí: oficiální, veřejné (styl oficiální) x neoficiální, soukromé, až intimní (styl familiární) zřetel k adresátovi (komu je projev určen – dětem, odborníkům, studentům) činitel jazykový – určuje formu: projevy mluvené x písemné Funkční styly Styl prostě sdělovací. V projevech s funkcí prostě sdělovací nejde o nic jiného než o to dorozumět se. Do této oblasti patří všechny běžné rozmluvy, zprávy, oznámení, upozornění, jednoduché popisy a vyprávění. Tyto projevy se vyznačují volbou nehledaných slov, jednoduchou větnou stavbou i jednoduchou kompozicí. Využívání ustálených konverzačních obratů, oslovovacích výrazů (lidičky), ukazovacích zájmen, samostatných větných členů, vsuvek a elips (Třešně, ty mi chutnaly nejvíc. Nevím co dřív.), kontaktových a apelových výrazů (to víte), expresivních prostředků, parazitních slov (prakticky, vlastně). Styl odborný. Cílem vědeckého projevu je podat přesné, výstižné a úplné poučení o zkoumaném jevu. Přesnosti a jednoznačnosti se dosahuje důsledným užíváním vědecké terminologie a propracovanou větnou stavbou. Podle stupně odbornosti můžeme odborný styl členit na styl vědecký, prakticky odborný a popularizační. Styl administrativní. Styl informativní a věcné komunikace (někdy bývá přiřazován k stylu odbornému), vyčlenil se z odborně praktické oblasti. Užívá se zde mnoho ustálených prostředků a mnohdy i celých formulací (přesné, až stereotypní vyjadřování). Styl publicistický. Je to styl novin, časopisů a publikací věnovaných aktuálním společenským otázkám a styl projevů řečnických. Cílem těchto projevů je poučení, vzdělávání a informace, přesvědčování (získávání, ovlivnění). Požadavkem na publicistický styl kladeným je aktuálnost a pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost, variabilnost a působivost, originalita, výrazová úspornost. Aby bylo publicistické vyjadřování působivé, užívají autoři hojně aktualizovaných pojmenování, zvláště obrazných, slov citově zabarvených, vzbuzují zájem čtenářů přitažlivými nadpisy. Uplatněny jsou rovněž automatizované výrazy a publicistická frazeologie (nebezpečí schematičnosti). Styl umělecký. Základem díla bývá zpravidla jazyk spisovný, ale autoři využívají nejednou i prostředků jiných útvarů národního jazyka. Způsob využití jazykových prostředků tu bývá neobyčejně rozmanitý. V některých dílech, zvláště ve veršované poezii, vystupuje jazyková stránka a její jednotlivé složky (např. rytmus nebo obraznost) velmi silně do popředí. V jiných, např. v dramatu, se však často jazykové vyjádření neliší nápadněji od běžné řeči.

Témata, do kterých materiál patří