SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kapři pro Wehrmacht se odehrává se za 2. světové války. Tatínkovi seberou jeho milovaný rybník, on to samozřejmě nemůže přenést přes srdce. Až do doby výlovů chodí „své“ kapříky krmit. Jednou v noci je pak tajně všechny vyloví. Pak přijedou ten spodní buštěhradský rybník lovit sítěmi rybáři v uniformách wehrmachtu. Zpočátku velká sláva a všechno vyhlíží slibně, ale v rybníce kupodivu nic není a nikdo si to nedokáže vysvětlit a ta muzika vlastně hraje už jenom na počest otci, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.
Jak jsme se střetli s Vlky je krátká povídka o tom, jak Vlci dali Otovi Pavlovi a jeho tatínkovi na zadek.
Otázka hmyzu vyřešena a vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Začne s prodejem mucholapek Bomba – chemik. Udělá s nimi terno, do svých obchodů zapojí také svého syna. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Přicházely mu telegramy typu: Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se! Jděte do prdele s takovým zázrakem! O pár let později tutéž mucholapku začali vyrábět Holanďané jako Sly Killer (zabíječ much) a zaplavili tím Evropu.
Prase bude!. Předseda JZD nabídne tatínkovi Leovi, zda nechce krmit prasata. Tatínek si usmyslel, že se mu opět podaří vydělat mnoho peněz a s touto krásnou vidinou do toho samozřejmě šel. S úžasným elánem se staral o prasata jako o své vlastní, a proto se tatínkovi zaslíbilo, že si jedno prase bude moci odnést. Po nějaké době dostal oznámení, že prase nebude! Okamžitě se vším přestal, sbalil se a odešel. Věta "Prase nebude!" se tatínkovi i mamince zdála velice humorná, zřejmě proto se tomu ještě dlouho smáli.
Běh Prahou knižně vyšla až v roce 1991. Popisuje, jak se otec Popper rozhodl uspořádat předvolební závod jako agitaci pro komunistickou stranu.
Králíci s moudrýma očima prodali Popperovi chatu a koupili si domeček u Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov králíků šampanů a maminka zatím úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Takhle to táhli skoro deset let. Tatínek své králíky brával na výlety, jednou i na výstavu. Z té jel dotčený, že nevyhrál, všechny je pak pustil na pasece. Domů se vrátil až ráno v tak zbědovaném stavu, že se maminka lekla a zavolala sanitku. Před odjezdem ještě pověsil na vrátka cedulku s nápisem PŘIJDU HNED, ale už nikdy nepřišel.