20. R. L. Stevenson - Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda

Postavy:

• DOKTOR HENRY JEKYLL – vědec, inteligentní, čestný, vážený, oblíbený, ctižádostivý, je v něm vyrovnáno dobro a zlo, citlivý, dobrá část osobnosti, statný, vysoký

• EDUARD HYDE – psychická zkaženost, zlá část osobnosti, útlejší, menší, mladší a méně vyčerpaný, v obličeji se mu zračí zlo, na lidi působil jako padouch, vrah, zosobnění zla, pohled na něj byl nepříjemný = nenáviděn okolím, bez svědomí

• PAN UTTERSON – advokát a přítel Enfielda (chodí s ním na procházky) a Jekylla, ponuré tváře, vysoká a vyzáblý, urážlivý ale zároveň sebekritický, mluví za něj jeho činy, skromný, čestný, pátrá po Hydeovi a postupně odkrývá jeho tajemství

• DOKTOR LANYON - lékař, srdečný, uhlazený, přítel Jekylla, po spatření přeměny Jekylla začne stárnout, smrt mu klepe na dveře

• Hlavní myšlenka: boj dvou částí osobnosti – dobré a špatné = zápolení zla a dobra v nitru každého člověka, snaha o udržení rovnováhy, zvraty v náladách a pocitech

• Členění: 10 povídek na sebe navazujících

• Kompozice: chronologická

• Forma vypravování: střídání ich formy s er formou

• Použité literární prostředky:

• Přirovnání, podrobné popisy tváří, domů, postav, duševních stavů a nálad

• Spisovný jazyk, archaismy, řečnické otázky

Ukázka:

Po snídani, kráčeje pohodlně přes dvůr a dýchaje s rozkoší chladivý vzduch, byl jsem znovu zachvácen těmi nepopsatelnými pocity, jež oznamovaly změnu a měl jsem sotva čas, dostati se do svého kabinetu, kde jsem se stal znovu vášněmi otřásaným Hydem. Vzal jsem při této příležitosti dvojitou dávku, abych přišel k sobě. Však běda! Po šesti hodinách, když jsem seděl smutně u ohně, vrátily se bolesti a znovu musil jsem vžiti nápoj. Zkrátka, od tohoto dne jen velikým úsilím a stálým působením nápoje mohl jsem se udržeti v tvářnosti Jekyllově. Ve všech hodinách denních i nočních by jsem napadán výstražným zamrazením, a což bylo ještě horšího, kdykoliv jsem usnul, neb jen na chviklu zdřímnul, probouzel jsem se vždy jako Hyde. Napjetí před neustále hrozícím osudem a bezesnost, k níž jsem se sám odsuzoval, učinily ze mne tvora vysíleného a vyžitého horečkou, osláblého na těle i na duchu, zabírajícího se toliko jedinou myšlenkou: hrůzou před svým druhým já. A když jsem spal, anebo když síla léku ochabla, měl jsem rázem skoro bez přechodu (neboť bolesti přeměny byly každým dnem menší), obraznost přeplněnou obrazy hrůzy, duši kypící bezdůvodnou nenávistí, a tělo, jež nezdálo se býti dosti silným, aby sneslo zuřivé energie života. Schopnosti Hydovy zdály se růsti s churavostí Jekyllovou. A nenávist, jež je dělila, byla zajisté stejnou na obou stranách. U Jekylla byla věcí životního pudu. Viděl nyní plnou zrůdnost tohoto netvora, jenž sdílel s ním některé jevy vědomí a byl jeho spoludědicem až k smrti a přes tyto společné vlastnosti, jež samy o sobě byly příčinou jeho největších útrap, považoval Hyda. přes všechnu jeho energii životní, za něco nejen pekelného, ale i neústrojného. To bylo to děsné, že šlem propasti zdál se vyrážeti zvuky a hlasy, že beztvárný prach činil pohyby a hřešil, že to, co bylo mrtvé a beztvárné, mělo se zmocniti živého života. A pak to zase, že tato buřičská hrůza byla připoutána k němu těsněji než žena, tkvěla těsněji než oko, uvězněna v jeho mase, kde ji slyšel reptati a cítil jak tam pracuje k svému zrození. A v každé hodině slabosti a v důvěřivém spánku ho přemohla a vyhostila ze života. Nenávist Hydova k Jekyllovi byla jiného druhu. Hrůza před šibenicí doháněla ho stále k dočasné sebevraždě a k vrácení se do svého podřízeného stavu, kde byl jen částí a ne celkem. On však nenáviděl tuto nutnost, nenáviděl malomyslost, v níž Jekyll poklesl a cítil odpor, s nímž se naň pohlíželo. Odtud ty opičí kousky, jež mi prováděl, črtaje mou vlastní rukou rouhání na okraje mých knih, spaluje dopisy a niče podobiznu mého otce, a věru, kdyby nebylo jeho bázně před smrtí, byl by dávno zničil sám sebe, jen aby mohl současně zničiti mne. Ale jeho láska k životu byla podivuhodná. Ba já jdu ještě dále: já, jehož mrazi při pouhé myšlence na něj, zpomenu-li si na bědnost a vášnivost této lásky, jakož i na jeho obavu, abych nepoužil své moci a nezbavil se ho sebevraždou, já lituji ho ve svém srdci.