Anna Sněgina_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Sergej Jesenin

Anna Sněgina

Výňatek

Umělecký text

Co bylo, bylo...

Nevrátí se.

Jak velká voda léta jdou.

A já tak ráda – děla tiše –

u branky sedala jsem v dvou.

O slávě snívali jsme – říká.

Vy odvážně jste za ní šel.

Já pro mladého důstojníka

jsem na to zapomněla, žel...

Slyším a s netrpělivostí

vpíjím se v sličnou její tvář.

Chtělo by se mi říci:

Dosti!

Ne, o tom ne už!

Proč a zač?

Chtít – směšno. Místo toho v příval

myšlenek Anniných jsem vpad.

– Oh, ano...

Jak bych nevzpomínal...

Posadíte se?

Jsem tak rád.

Přečtu vám verše,

chcete-li jen...,

jež na opilou Rus jsem psal.

Jsou upřímné...

A je v nich trýzeň

mých let i cikánský jich žal.

(překlad J. Hora)

Neumělecký text

Právě v době, kdy se mohlo zdát, že vývoj klasické básnické povídky je ukončen a žánr byl ponechán na hraní méně významným tvůrcům, že přítomnost a budoucnost patří delším básním jiného druhu (jako bylo třeba Blokových Dvanáct nebo poémy Majakovského), objevila se tato jedinečná epická skladba – jaksi mimo čas a mimo veškeré očekávání.

[…]

Ano, Jesenin je jeden z těch, kdož nás přesvědčují, že vedle dobrých a špatných básníků žijí na tomto světě občas i básníci, kteří dovedou zázraky – „divní svatí“, jak je sám pojmenoval v kterémsi verši. A není ani třeba mít před slovem zázrak ostych: básně z posledních třinácti-patnácti měsíců jeho života tuto nepravděpodobnou kvalitu dozajista mají, Anna Sněgina mezi nimi. Tato rozsáhlá skladba, jeden z vrcholů ruské poezie našeho století vznikla během měsíce. (Pozdější dokončovací práce na textu nebyly už zásadní povahy.)

Zdá se zbytečné vysvětlovat nebo komentovat příběh. Ta báseň mluví o lásce v naivní i zmoudřelé podobě, o blouznivých návratech a kalných svítáních snílků, o stálosti prchavého a věčnosti pomíjivého, o proměnách lidských citů a přeměnách světa, v němž se realizují. Anna Sněgina má navíc maximální sdělnost, jakou báseň může mít, onu průzračnost, která způsobuje, že její verše jsou přístupné a srozumitelné komukoli.

(Jan Zábrana, Potkat básníka)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.