Básně_Mácha_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Hynek Mácha

Básně

Výňatek

Umělecký text

Noc

Slunce zhasne; šerá noc zahalí světy.

Slyš, přes hřbitova zeď s vížky mechem kryté

hlásá zvon krajinám již

vůkolním to nocí tmavou.

K cíli přijda chodec, hůl svoji odloží,

prach s svých setře nohou −; pouť dokonána jest;

v ouzkém dřímota lůžku

tíží pak zraky umdlelé.

Mně proč teskno bylo, proč slzely zraky,

s sluncem den kdy zašel za zsinalé hory,

haslo když zoře a zvon

když zavzněl krajinou tichou?

Blízké předtušení snad to bylo smrti? −

Myšlenka, zvukové že mne zovou zvonu

s jasným dnem k hrobu temnu,

tam že sklesnu opuštěný? −

Darmo však se leká srdce ticha hrobu,

darmo strach zatají dech člověku v prsu,

spatří kdy smrti obraz;

stínem jest jen uleknutý! −

Nechť jsem v hrobce tiché, nejsem opuštěný!

S sluncem zajde-li den, sklesne-li noc šerá,

vzejdou hvězdy nebeské,

svítí Lůna i na hroby.

Jen když den zahalen byl v šedivé mraky,

pak černá panuje tma v světě; na hroby

pak ni hvězdy nebeské

nesvítí, ani Luny zář! −

Výňatek

Neumělecký text

A jakým básníkem Noci je tedy Mácha? Klne také on tristanovsky dem Tage, dem Tage dem tückischen Tage? Touží také on po tom, aby mohl drzému dni zhasit jeho světlo?

Nežehrej mi teď, čtenáři, na záplavu citátů – vždyť ti podávám opravdu jen zlomek toho, co bych mohl uvést.

Nuže tedy – Mácha je adorant, je zbožňovatel nikoli noci, nýbrž dne, světla, slunce:

Bez slunce květ nemá znik ni žítí Slunce zašlo a noc byla dlouhá (I 209)

Tragické dilemma životni je dáno tím, že

Temné hlubiny se hrozím,

Ach! a k světlu nelze jíti (I 150)

– neboť

K vám já toužím tam světla ve říši (tamtéž)

– totiž k hvězdám, kosmickým zdrojům světla. Ta světla vesmíru jsou láska sama:

A slunce jasná světů jiných

Bloudila blankytnými pásky,

Planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí

Co ve chrám věčné lásky vzešly atd. atd. (Máj).

Proto je zoufalý, hasne-li světlo: Miloval jsem na noc vzešlé světy – Jasné světy z jitra doplanuly atd. atd. (I 151)

(P. Eisner, Na skále)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.