Puškin Evžen Oněgin

Alexandr Sergejevič Puškin

Evžen Oněgin

Příběh začíná na klidném venkovském sídle, kde žije statkářka Larina se svými dvěmi dcerami., něžnou a zadumanou Taťánou a lehkomyslnou Olgou. Na návštěvu přijíždí častý host mladý statkář Lensky, ženich Olgy. S Lenským přijíždí i jeho přítel Oněgin, velkoměšťan z Moskvy, hledající nějakou změnu a oživení. Oněgin je vším přesycen a sem přijíždí jen z nudy. Taťáně se Oněgin líbí, poznává v něm jakéhosi hrdinu, a proto se rozhodne, že mu napíše dopis plný vroucí lásky. Oněgin se však zachová chladně, tvrdí, že byl listem dojat, ale lásku nemůže opětovat a poradí Taťáně, aby se učila sebeovládání. Zahanbená a zhrzená Taťána není schopna odpovědi.

Larina uspořádá oslavu Taťánina svátku a ta se musí chtě nechtě objevit ve společnosti a přihlížet jak se Oněgin dvoří Olze a ze vzteku, že ho Lensky vytáhl na nudnou venkovskou oslavu, vyprovokuje u něho žárlivost a později i souboj. Před soubojem Lenský přemýšlí o svém mládím a o lásce k Olze, když je vzápětív souboji poražen.

Oněgin dlouho cestuje Evropou s výčitkami svědomí nad zbytečnou ztrátou přítele. Když se vrací domů je stejně neuspokojen životem a znuděn jako na začátku. Dostává se na jakýsi ples, kde poznává v krásné vznešené dámě Taťánu, kdysi prostou a jednoduchou dívenku. Dnes je ženou generála, knížete Gremina, staršího muže, který ji miluje. Taťána zdraví Oněgina s klidnou důstojností.

Role se obrátí a Oněgin píše milostné psaní Taťáně. Ta list přijímá a při vzpomínkách na první lásku v mládí zjišťuje, že je jí Oněginovi stejně drahý jako kdysi. Ale vzpomíná i na to jak se k ní kdysi zachoval chladně. Taťána se rozhoduje, že nezradí svého dobrého muže a navždy se s Oněginem loučí.