Daniel Deofe - Robinson Crusoe

Jazyk a styl

ich-forma (původně)/ er-forma (Pleva)

jazyk spisovný, hovorová i knižní čeština; jednoduchý

popisy přírody, pracovních postupů, úvahy o náboženství a životě

detailní popisy, které mystifikují (snaží přesvědčit čtenáře , že jde o skutečný příběh)

dějové napětí jen v epizodách (záchrana Pátka, vzpoura na lodi)

Vliv díla

v češtině jej převyprávěl Josef Věromír Pleva pod názvem Robinson Crusoe, vynechal však některé pasáže a některé upravil, například dobu pobytu na ostrově zkrátil na deset let, upravil konec (Robinson se shledává se svou matkou) a úplně vynechává pasáž o obchodu s otroky.

„Robinson Crusoe“ se v jazyce používá jako metafora

„robinsonáda“ jako označení díla, jehož ústředním motivem je postava trosečníka a problémy, které musí řešit (např. Jules Verne – Dva roky prázdnin, Tajuplný ostrov)

Ukázka

Ráno se probudil Robinson docela svěží. Sluneční paprsky se již prodíraly skulinami mezi kameny do jeskyně. Kolik je asi hodin, napadlo Robinsona. A kolikátého asi je, který den? Rozhodl se, že si musí zaznamenat datum přistání na ostrově a od tohoto data zaznamenávat a počítat všechny dny pobytu. Rozpomínal se, který to byl den, kdy ztroskotala loď. Vzpomněl si, že to bylo docela určitě ve čtvrtek, prvního července roku 1666. Na ostrově je již čtvrtý den, takže je dnes čtvrtého července a právě neděle. Kam však toto datum zaznamenat? Nemá ani papír, ani čím psát. Což aby vryl datum nožem do skály? Jak však bude počítat dny? Kdyby vryl každý den jednu čárku nožem do kamene, zničil by za nějaký čas svůj jediný a tak důležitý nástroj-kapesní nůž. Potom Robinsona napadlo, že hned poblíž vchodu do jeskyně roste několik mladých stromů. Což kdyby zaznamenával dny vrypem do jejich kůry? Ano, to bude daleko

Společensko-historický kontext

Francie vyšla ze třicetileté války jako nejsilnější evropská velmoc. Dlouholetá absolutistická vláda Ludvíka XIV. Ovlivnila vývoj v řadě evropských zemí. K nejvýraznějším změnám došlo ve 2. pol. 18. stol. v Anglii, která se stala kolébkou průmyslové revoluce.

V pol. 17. stol začalo tzv. velké století

Evropu 18. stol. charakterizuje nové pojetí člověka a světa, kritika poručnické role státu a církve a emancipační úsilí mešťanstva.

Současníci autora

• Klasicismus:

  • znaky:inspirace ideály antického starověku, jednotné principy, pevný řád, rozumová kázeň, krása se nalézá v pravdě a v obrazu přírody; nejvíce se uplatnil v dramatu (dodržování Aristotelovy zásady tří jednot)

Francie:

• Nicolas Boileau-Despréaux (1636-1711): básník, kritik; Umění básnické (zformuloval zde přesná pravidla klasicismu, vyžadoval harmonickou souměrnost, logickou jasnost, jednoduchost obsahu, přesnost jazykového vyjádření)

• Pierre Corneille (1606-1684): považován za tvůrce moderní tragédie; Cid

• Jean Racine (1639-1699): položil základy psychologické tragédie; Faidra

• Moliére (1622-1673): autor 33 komedií, v nichž navázal na tradici domácí frašky a italské comedia dell´arte; Tartuffe neboli Podvodník, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný

• Jean se La Fontaine (1621-1695): Bajky (volný verš)