Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

Kontext tvorby autora:

– psal povídky, napsal několik komedií a básní a romány

• Příkladné novely (1613) – 12 tematicky různorodých povídek, v nichž je zachycena atmosféra života ve Španělsku na přelomu 16. a 17. století.

• Galatea (1558) – nedokončený pastýřský román, v němž použil techniku řetězení příběhů

• Lišák Pedro (1615) – veršovaná komedie o taškáři Pedrovi, který se protlouká životem za cenu drobných podvůdků a neplech

• Persiles a Sigismunda (1617) – román líčí dobrodružství milenecké dvojice, která nakonec dosáhne sňatku

Historický kontext:

Dílo vzniklo v období španělské renesance. Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem se Španělsko stává námořní velmocí. Začíná zde ovšem také hospodářská krize, silný katolicismus je v kontrastu s renesančním bádáním. Krize ale nemá vliv na literaturu, která v tomto období zažívá nebývalý rozkvět. Hlavními představiteli jsou Miguel de Cervantes y Saavedra nebo Lope de Vega.

Literární kontext:

Renesance

• na konci středověku změna lidského pohledu na svět, na jeho hodnoty a ideály: opouští se středověká filozofie a ideál se hledá v antice

• tato snaha obrodit, znovu vzkřísit antiku – renesance (tj. znovuzrození, obnovení; z francouz. renaissance [renesa:ns]); jde o období, kdy se toto děje

• hl. důraz je kladen na člověka (na jeho osobnost; víra v Boha je ovšem zachována)

Lope de Vega:

• ustálil španěl. drama na 3 dějstvích + komickou postavu sluhy

• volnost v mísení tragiky a komiky

• zrušil jednotu místa, času a děje

• jeho hry úrovní a rozsahem odpovídají fr. a alžbětinskému dramatu

• hry mají spád a akčnost: důležitost zápletky na úkor psychologizování

• různá témata: láska, čest, sociální nerovnost mezi stavy, nábožen., historická, mravoučná témata…

další autoři – viz Hamlet

Děj:

Chudý šlechtic Alonso Quijano je okouzlen četbou rytířských příběhů a touží se stát také rytířem, i když je mnohými považován za blázna. Začne se nazývat rytířským jménem Don Quijote de la Mancha, svému starému koni začne říkat Rocinanta a najme si svého souseda Sancha Panzu jako zbrojnoše. Také si zvolí dívku svého srdce, prostou venkovanku, a nazve ji sličná Dulcinea z Tobosa. Nyní už mu nic nebrání vyrazit do světa ctít rytířské ideály. Jeho dobrodružství jsou spíše komická. On sám je ovšem vidí nerealisticky a své nezdary přičítá nadpřirozeným silám. Zažije například dobrodružství s větrnými mlýny, které považuje za obry nebo se stádem ovcí, ve kterém vidí nepřátelské vojsko. Příběh končí jeho návratem domů a jeho smrtí.

První část románu popisuje první dvě výpravy a končí „nalezenými“ epitafy na dona Quijota. Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti.

V druhé knize se don Quijote potkává s několika postavami, které četly jeho dobrodružství vylíčená v knize první. Mezi ně patří například jistí vévodové, kteří mu ve svém paláci postaví fiktivní svět, jenž odpovídá tomu, jak don Quijote vnímá svět skutečný. Dalším takovým je bakalář Sansón Carrasco, který, přestrojen za Zrcadlového rytíře a posléze za Rytíře Bílého měsíce, dvakrát vyzve dona Quijota k souboji. Napodruhé v souboji uspěje a zapříčiní tak poslední návrat dona Quijota domů. Tam hlavní hrdina těsně před smrtí znovu nabude příčetnosti a opět se prohlašuje za Alonsa Quijana.