Hrabal Ostře sledované vlaky

Jednoho dne výpravčí Hubička tajně sdělí Hrmovi, že jejich stanicí projede dnes o půlnoci transport vojenských zbraní, který se budou snažit zničit. Hrma se k nim ochotně hned také přidá. Rozhodne se, že do transportu vhodí bombu. Večer přichází Viktoria Freie a přináší Hubičkovi revolver a časovanou výbušninu, která má vlak zneškodnit. Než odejde Miloš, svěří se jí se svým problémem s Mášou, a pak se spolu pomilují. Miloš je šťastný, že je konečně chlap.

Když vlak přijíždí do stanice, Miloš vyleze na návěstidlo a vhodí bombu do vlaku. V poslední chvíli ho však zpozoruje německý voják, který se ho snaží zastřelit. Hrma ve stejné chvíli vystřelí také. Vzájemně se zasáhnou a oba spadnou do příkopu, kde spolu umírají. Výpravčí Miloš Hrma si uvědomuje zbytečnost jejich smrti, myslí nejen na svou rodinu, ale i na mrtvého německého vojáka a také na jeho rodinu. Zároveň má dobrý pocit z dobře vykonané práce.

• určení smyslu díla

reakce na válku

• pravděpodobný adresát

odpůrci války

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

jedno ze tří nejznámějších děl

• tematicky podobné dílo

Josef Kopta - Hlídač č. 47

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Film Ostře sledované vlaky režíroval Jiří Menzl, měl premiéru v listopadu 1966. Dostal státní cenu K. Gottwalda z roku 1968 a Oskara roku 1967.

Výpravčí Hubička rozsvítil cloněnou lampu na telegrafním stole, rozevřel telegrafní zápisník těsně u hrany stolu a pak mi dal znamení, že mi chce ukázat něco důležitého ve zprávách, ale já jsem hned věděl, že to bude něco ale docela jinačího. Výpravčí byl ustaraný, a když ukazoval tužkou do zpráv, špička se mu chvěla a čárala po papíře jako kardiograf. Opatrně otevřel šuplík a já jsem se musel dívat na poslední řádek, ale šilhal jsem do šuplíku. Kužel světla stolní lampy jediný svítil v dopravní kanceláři a na dně té zásuvky se blyštěl revolver a potom takový předmět podobající se baterce, která místo skla měla něco jako hodinky, které tiše tikaly.

"Miloši," řekl výpravčí šeptem, a dál ukazoval a podtrhával zprávu v zápisníku, "Miloši, nejlepší bude stát na perónu a hodit to na prostřední vagón. Hodíme tomu vlaku na stůj a v poslední chvíli mu dáme na zelenou... zpomalíme si ho."

"To je pravda," povídám a cítil jsem, že ve všech oknech čekárny, všemi škvírami v zatemnění, všude by mohly být pátravé oči.

Proto jsem vzal tužku a taky jsem podškrtával zprávu v telegrafním zápisníku a přitom šeptal:

"Pamatujete se, jak nám spadlo rameno semaforu? Jak projížděla ta rychlíková raketa? Víte co? Já to udělám taky tak. Vylezu na ten semafor a shora, takhle se vykloním a upustím tu třaskavku na prostřední vagón a potom zase slezu a budeme se dívat, co to bude dělat...“

Charakteristika úryvku z uměleckého textu: