Ivan Olbracht - Nikola Šuhaj Loupežník
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj Loupežník
Ivan Olbracht
vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman
Narodil se 6. ledna 1882 (Semily) a umírá 30. prosince 1952 (Praha)
Byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy
Po maturitě studoval v Berlíně a v Praze nejprve práva, ve třetím ročníku přestoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis
Byl 2x oceněn, získal Státní cena za literaturu (1933) a ocenění národní umělec (1947)
Byl příslušníkem Komunistické strany Československé
Roku 1936 se oženil s Jaroslavou Kellerovou, s kterou měl dceru Ivanu
Již jako gymnazista podepisoval své drobné literární pokusy pseudonymem Ivan Olbracht. Po roce 1945 se tento pseudonym stal jeho jménem občanským.
V roce 1903 byl povolán k jednoroční vojenské službě, kterou vykonával u 94. pěšího pluku v Liberci a v Terezíně. Dosáhl hodnosti kadeta-aspiranta, ale již v r. 1906 byl degradován na vojína kvůli aktivní účasti na sociálnědemokratických politických akcích.
V sociální demokracii patřil k tzv. marxistické levici a v roce 1920 pobýval několik měsíců v sovětském Rusku, kde se zúčastnil i II. kongresu Komunistické internacionály. Od roku 1921 byl členem Komunistické strany Československa a redaktorem Rudého práva.
V období první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory
V roce 1929 však podepsal tzv. manifest sedmi, protest sedmi umělců proti nové linii Komunistické strany Československa po jejím V. sjezdu, a byl proto 26. března 1929 z KSČ vyloučen.
V letech 1931–1936 pobýval často na Podkarpatské Rusi. Kraj byl v této době nesmírně zaostalý a mezi lidmi zde stále kolovaly záhadné legendy o hrdinech, ale i čarodějnicích, které se skrývají v neprostupných lesích.
Na počátku nacistické okupace byl vyšetřován gestapem
Vstoupil opět do KSČ
Od roku 1945 až do roku 1949, kdy odešel do důchodu, zastával Olbracht vedoucí funkce na ministerstvu informací, a to nejprve v rozhlasovém a později v tiskovém (publikačním) odboru
Jeho dílo je velmi ovlivněno sociálními otázkami, socialismem a revoltou proti měšťácké společnosti
Výrazným zlomem v jeho tvorbě byla návštěva Podkarpatské Rusi, usadil se zde ve vesnici Koločava, kde shromažďoval materiál k připravovanému dílu
Podkarpatské Rusi a její problematice se věnoval celá 30. léta, toto období bývá považováno za vrchol jeho literární tvorby
Díla: O zlých samotářích, Žalář nejtemnější, Podivné přátelství herce Jesenia, Devět veselých povídek z Rakouska i republiky, Anna proletářka, Zamřížované zrcadlo, Dobyvatel, Biblické příběhy, Ze starých letopisů, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, Pátý akt
Knihy z Podkarpatské Rusi: Země bez jména, Nikola Šuhaj loupežník, Hory a staletí, Golet v údolí, O smutných očích Hany Karadžičové