Jakub Arbes - Svatý Xaverius - rozbor díla

Rozbor literárního díla:

Svatý Xaverius

Jakub Arbes

Literární druh: epika - próza

Literární žánr: romaneto – novela s dobrodružným dějem a výraznou pointou (J. Arbes je prvním autorem romaneta, název romaneto vymyslel J. Neruda)

Časoprostor: 1. polovina 19. století, Praha

Téma díla: člověk je obětí své touhy, nemožnost člověk měnit svět a utvořit si vlastní osud

Kompozice: chronologický děj, retrospektivní prvky (děj se vrací)

Postavy:

• Vypravěč – ich forma – sám Jakub Arbes

• Xaverius – vzhledem podobný Xaveriovi na obraze, nemá přátele (kromě Arbese), mladý, chudý

Děj:

Děj se točí okolo stejnojmenného obrazu umístěného v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Do jedné z hlavních postav obsadil autor sám sebe. Na počátku knihy se vypráví o snahách soustředit nejlepší české obrazy na jedno místo, a pozdvihnout tak ve světě i české malířství. Jeden z iniciátorů je ohromen obrazem svatého Xaveria, a jednoho dne se rozhodne ve svatomikulášském chrámu přenocovat, aby mohl obraz podrobněji prozkoumat. Po zavření chrámu však zjistí, že v chrámu není sám. Před obrazem spatří jiného muže. Nejdříve se snaží skrývat, ale když si všimne, že ten druhý muž drčí v ruce cosi, co vypadá jako nůž, a je těsně před obrazem, vyběhne ze svého úkrytu, a vrhne se na něj. Chvíli se perou, ale druhý muž moc neodporuje, a tak po chvíli přestanou. Po krátké debatě pozná, že ten muž nechtěl obraz ukrást, ani nijak poškodit, ale že si na něm jen přeměřuje orientační vzdálenosti, neznámý muž se shodou okolností jmenuje také Xaverius, a Xaveriovi na obraze je neuvěřitelně podobný. Xaverius ho nakonec pozve k němu na návštěvu, a tam mu vysvětlí, že jeho babička sloužila u mistra Balka, který ten obraz maloval, a že když umíral, řekl jí, že obraz v sobě skrývá velké tajemství, a kdo bude obraz neustále sledovat, tomu zjeví nevyčíslitelné bohatství. Xaverius se podle toho řídil, a odhalení toho tajemství věnoval celý svůj život. Zjistil, že na obraze jsou v určitých místech tahy štětcem proti obvyklému směru. Když odhalil všechny, spojil je čarou, a domyslil si, že je to trasa cesty k onomu pokladu. Poklad však nenašel a s vyprávěcí postavou se setkal až po nějaké době ve vězení.

Výňatek z díla:

Na cestě přítel podotknul: "Ani jsem se nenadál, že je v pražských chrámech tolik bohatství; žel jen, že skoro všechny tyto poklady umění malířského jsou víceméně zanedbány, že větší část obrazů nalézá se v nejšpatnějším světle a že jsou po tolika kostelích roztroušeny. Nebylo by možno veškeré, neb aspoň nejvýtečnější obrazy umístit v jednom nebo ve dvou z největších chrámů a obrátiti tak na české umění malířské všeobecnou pozornost?"

Role vypravěče: ich forma, hlavní postava je sám autor

Jazyk díla: český jazyk, spisovný, přechodníky