Jehla

Jehla

Povídku Jehla vypráví pan Kostelecký. Děj nás uvádí k domovnici paní Maškové, která si koupila u hokynáře žemličky. A jak tu housku žmoulala, najednou ji něco píchlo do patra. Sáhla si do pusy a vyndala jehlu. Po chvíli se lekla a uvědomila si, co se vlastně hrozného mohlo stát, že tu jehlu mohla spolknout a propíchnout si žaludek. Rozhodla se to oznámit na policii.

Policie vyslechla hokynáře, pekaře, který housky pekl, ale nikdo se k té jehle nepřihlásil. Poté to policie odevzdala soudu, protože tady se jednalo o lehké ublížení na těle. Vyšetřující soudce, takový svědomitý a důkladný úředník, znovu vyslýchal hokynáře a pekaře. Oba se dušovali a zaklínali, že u nich se ta jehla do housky dostat nemohla. Vyšetřující soudce se šel podívat k hokynáři a zjistil, že žádné jehly v krámě nemá. Šel se podívat za pekařem, jak se pečou housky. V pekárně seděl přes celou noc a všechno řádně sledoval. Tím zjistil, že se při pečení housek opravdu neužívá jehel. Soudce byl tím pádem v koncích. Nechtěl případ jen tak uzavřít. Vzal tu jehlu a poslal do ústavu. Tam měli zjistil, byla-li ta jehla v housce před pečením nebo až po něm. V tom ústavu tehdy pracoval profesor Uher. Byl to moc učený a fousatý pán. Když tu jehlu dostal k prošetření, začal ukrutně nadávat, co všechno ty soudy na něm chtějí. Potom se to v něm všechno rozleželo a začalo ho to zajímat po vědecké stránce. Začal jehlu zkoumat.

Nejdřív nakoupil několik set jehel, a to docela čistých, jakož i více méně rezavých, a začal péci housky. Při prvním experimentu dal jehly hned do kvasu, aby zjistil, jak na ně působí proces kvašení. Při druhém pokusu je dal do čerstvě zadělaného těsta. A při třetím do těsta kynoucího. Při čtvrtém do vykynutého. Potom je tam vpravil těsně před pečením. Poté během pečení. Nato je nastrkal do housek teplých a nakonec do housek už hotových. Celou sérií pokusu provedl ještě jednou pro kontrolu. Prostě čtrnáct dní nedělali nic jiného, nežli pekli housky s jehlami. Pekl profesor, docent, čtyři asistenti a sluha. Mikroskopicky zkoumali a srovnávali příslušné jehly. Nakonec bylo přesně zjištěno, že dotyčná jehla byla zapíchnuta do housky už vypečené.

Na základě tohoto zkoumání soudce došel k závěru, že se jehla dostala do housky buď u hokynáře nebo cestou od pekaře k hokynáři. A najednou si pekař vzpomněl, že zrovna toho dne vyhodil ze služby kluka učedníka, který roznášel v koši housky. Předvolali tedy kluka, a ten se přiznal, že tu jehlu do housky strčil, protože se chtěl pomstít panu mistrovi za propuštění. Kluk byl nezletilý. Dostal jenom napomenutí, ale mistr pekař byl odsouzen k padesáti korunám pokuty podmíněně, protože ručí za svůj personál.

Tato událost měla ještě dohru. V ústavu, co pekli ty pokusné housky, tak je tam opravdu začali péci. Ti chemikové byli strašně moc ctižádostiví. Rozhodli se, že tam budou housky péci nastálo. Ze začátku byly všelijaké, málo vykynulé a nevzhledné. Ale postupně se zlepšovali. Potom už na ně sypali mák, sůl a kmín. Nakonec se ti učenci chlubili, že tak znamenité housky nepečou nikde v celé Praze.