Každý něco pro vlast_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Václav Kliment Klicpera

Každý něco pro vlast

Výňatek

Umělecký text

SPRÁVCOVA

Ach, což jest po jeho horlení. Každá dívka se chce dostati za muže, a čím se teď ženichové vábí nežli zevnitřním nástrojem? Jindy se snášely peníze do truhly, teď šaty; jindy se mládenci po ctnostech sháněli, teď po šatech! Do zlatého čepce a do načechraných kadeří se každá ošklivost schová a v hedbávný plášť se všecky nectnosti zaobalí. Tak se ptáčkové lákají! Ovšemžeť se po svatebních smlouvách mnohý zhrozí, nacházeje pod bohatým rouchem buďto málo, nebo nic; ale pozdě jest mu pykati! Větším dílem jest již tak zalepený neb zapoutaný, že musí do klece, a živí se, jak možná! – Tak se to po městečku děje, a já bych tebe sprostě měla vychovávati? Tys tu jediná slečna –

MINKA

Ach, maminko, otec nechce, by mne lidé slečnou nazývali!

SPRÁVCOVA

A jak ti budou říkati? Panno? Co to vyznamenává za našich časů? Hanu a opovrženost! Jest to slovo tak hrubé a hranaté, že by přes ně upadnouti mohl! Panno, jungfer, mamzel jsou názvy pro chudou služku, ne ale pro tebe. Kdyby ti tak někdo řekl, plácla bych ho přes hubu! Ty jsi slečna a zůstaneš ní, dokud ti nebudou jemnostpaní říkati!

MINKA

Jesenský mne jináč nepozdraví, nežli panno, a přece to jeho ústy tak líbezně plyne!

SPRÁVCOVA

Jesenský? Ten rolník! Není divu, jeho mravové vejš nedosahují!

MINKA

Otec praví, že jest mravný, rozšafný, šlechetný jinoch.

SPRÁVCOVA

Milé dítě, tomu ty ještě nerozumíš. Šlechetný jest u nás toliko přednosta, mlynář, sládek, vinopalník, a dvanácte stupňů nad nimi, totiž nejšlechetnější, jest tvůj otec, který by se ale, bohužel, kdyby mne nebylo, do dvora mezi čeládku posadil!

MINKA

Otec praví, šlechetnost že záleží ve čistotě a vzdělanosti mravů, a Jesenský –

SPRÁVCOVA

I co, ve čistotě, v vzdělanosti! Šlechetnost pana Pytle pozůstává ve mlejně; šlechetnost pana Mláty ve vinopalně; šlechetnost pana Škořápky v pivováře atd.! – O Jesenském ani slova, nechceš-li mne na celý den rozhněvati.

Neumělecký text

Klicpera v této aktovce útočí na několika frontách, vysmívá se krutě, ale spravedlivě celé té měšťácké ubohosti, kterou zdařile ukázal na velkém počtu osob.

Sboru představitelů maloměsta vévodí paní správcová, snobská maloměstská matka, která vyžaduje, aby se jí říkalo jemnostpaní, její dceři slečno, a jejímž přáním je provdat Minku za takového muže, jenž má nejen velký majetek, nýbrž i význačné společenské postavení.

Dovedl k tomu využít všech prostředků, především jazykových, a podařilo se mu vytvořit diferencovaný dialog, přiléhající k typu jednotlivých postav. Dokázal své velké umění charakterizační, svůj smysl pro dramaticky funkční symetrii, velký talent satirický, nesmlouvavý postoj ideový. Aktovka „Každý něco pro vlast“ je velkým a přímým zrcadlem lidské hlouposti, malosti, domýšlivosti, snobství, přetvářky. Je to útok přímý a jednoznačně srozumitelný, dodnes pak v lecčems aktuální. O tom nejlépe svědčí výborná adaptace této hry pořízená E. F. Burianem, která se od svého vzniku roku 1936 dává často a s úspěchem v nejrůznějších našich divadlech.