Mistr a Markétka_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Michail Bulgakov

Mistr a Markétka

Výňatek

Umělecký text

Příchod mága s dlouhým asistentem a kocourem, který vyšel důstojně na scénu po zadních, se obecenstvu obrovsky líbil.

„Křeslo,“ poroučel tiše Woland a vtom už stálo na jevišti křeslo; nikdo nevěděl, odkud se vzalo. Mág usedl.

„Pověz mně, milý Fagote,“ otázal se kostkovaného poskoka, který se jmenoval zřejmě ještě jinak než Korovjev. „Moskvané se nejspíš hodně změnili, vid?“

Přitom pohlédl na ztichlé obecenstvo, překvapené ze vzduchu přilétlým křeslem.

,,Ano, maestro,“ odpověděl přidušeně Fagot-Korovjev.

„Máš pravdu. Lidé se výrazně změnili... myslím na první pohled. .. jako ostatně i samo město... nechci tu mluvit o módě, to je evidentní, ale objevily se ty... jak se jen... tramvaje, automobily...“

,,Autobusy,“ napovídal úslužně Fagot. Obecenstvo doslova hltalo každé slovo v domnění, že to je předehra k magickým pokusům. V zákulisí se tísnili domácí varietní umělci i technikátři a mezi nimi jste mohli zahlédnout nervózní bledý obličej Rimského.

Bengálský, který stá1 stranou na předscéně, projevoval zjevné rozpaky. Sotva znatelně zvedl obočí, využil pauzy a pronesl:

„Zahraniční umělec přiznává, že je nadšen Moskvou, která technicky vyspěla, a zároveň Moskvany,“ přitom vyslal dva úsměvy do obecenstva, jeden do parteru, druhý na galerii. Woland, Fagot i kocour po něm otočili hlavy.

„Vyjádřil jsem snad nadšení?“ tázal se mág Fagota.

„Nikoliv, maestro, žádné nadšení jste nevyjadřoval.“

„Tak co to ten člověk žvaní?“

„Jednoduše lže!“ prohlásil hlasitě na celé divadlo kostkovaný, obrátil se k Bengálskému a dodal: „Blahopřeju, pane Prášile!“

Galerie vyprskla smíchem a konferenciér sebou škubl a vykulil oči.

„Mě samozřejmě ani tolik nezajímají autobusy, telefony a ostatní... „

„Technické vymoženosti,“ napovídal kostkovaný.

„Správně, díky,“ pokračoval zvolna Woland hlubokým hlasem, „spíš mě zajímá důležitější problém: změnili se Moskvané uvnitř?“

,,Ano, to je ze všeho nejpodstatnější, maestro.“

V zákulisí si začali vyměňovat pohledy a krčili rameny. Bengálský stál rudý jako rak a Rimskij smrtelně zbledl. Jako by uhádl stoupající neklid, mág uzavřel debatu slovy:

„Zapovídali jsme se, drahý Fagote. Obecenstvo se začíná nudit. Předveď nám pro začátek něco jednoduchého.“

Výňatek

Neumělecký text

[…] zakončil svůj „román o ďáblovi“, který dostal definitivní název Mistr a Markétka. Román měl osm verzí. Už úryvky, které Bulgakov předčítal přátelům, vzbuzovaly údiv a nadšení. Všichni ale svorně prohlašovali, že román nelze v současné době otisknout. Román o Pilátovi v ateistické Moskvě, kde se ještě nedávno konaly parodické průvody komsomolců s komsomolskou „Bohorodičkou“. Román Mistr a Markétka přirovnal jeden z jeho prvních čtenářů P. S. Popov k Dostojevského Běsům (zřejmě pro podobně koncipovanou postavu vypravěče, který glosuje nejrůznější události a snaží se čtenáře přesvědčit o věrohodnosti i těch nejfantastičtějších příhod). Původní názvy Inženýrovo kopyto, Konzultantovo kopyto se nakonec měnil současně s tím, jak se prohlubovaly jednotlivé vrstvy díla, které shrnovalo autorovu životní i tvůrčí zkušenost a vyslovilo se k existenciálním otázkám člověka. Název Mistr a Markétka byl snad inspirován Bulgakovovou oblíbenou operou Ch. Gounoda Faust a Markétka. […] Zároveň je tu naznačena příbuznost ke Goethovu Faustovi. Na rozdíl od Fausta, který touží poznat i nepoznatelné, Bulgakovův Mistr má mnohem skromnější přání: moci svobodně tvořit. Ale ani to mu není v Moskvě v dvacátých a třicátých letech dopřáno. Jeho román o Pilátovi není doporučen k otištění, kritika ho označí za ideologického nepřítele, jeho soused a fízl Mogaryč ho z touhy získat jeho byt obviní z politické nespolehlivosti a způsobí, že Mistr je zatčen a na čas zmizí ve vzdálených pláních (Markétčin sen). Nakonec se vrací do Moskvy a aby neumřel hladem na ulici, protože jako politicky nespolehlivý nesežene práci, ocitá se v psychiatrické klinice profesora Stravinského (v prvním sovětském vydání v roce 1967, kdy uplynulo sedmadvacet let od autorovy smrti, se „vězeňská“ epizoda Mistra vyškrtla, zatímco v českém vydání byla díky pramenu – autorovu archivu – zachována).