Moc a sláva_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Graham Greene

Moc a sláva

Výňatek

Umělecký text

„Vzali mu dítě,“ řekl ženský hlas.

„Proč?“

„Byl to parchant. Jednali docela správně.“

Při slově „parchant“ se jeho srdce bolestně sevřelo, jako když zamilovaný muž slyší někoho náhodně vyslovit jméno květiny, které je zároveň jménem milované ženy. „Parchant!“ Při tom slově cítil provinilé štěstí. Přibližovalo mu jeho vlastní dítě: v duchu viděl stát dcerku u smetiště, nikým nechráněnou. „Parchant?“ opakoval, jako by opakoval její jméno – něžnost, která se skrývala za lhostejností.

„Řekli, že se nehodí za otce. Ale když kněží utekli, musela s ním ovšem jít. Kam by byla šla?“ Podobalo se to šťastnému konci, dokud žena neřekla: „Samozřejmě, že ho nenáviděla. Hodně ji toho naučili.“ Dovedl si představit malá, pohrdavě sevřená ústa vzdělané ženy.

„Proč je ve vězení?“

„Našli u něho krucifix.“

Pach z vědra byl čím dál horší; noc je obklopovala jako zeď, kterou nepronikne ani sebemenší závan větru; slyšel, jak někdo močí a jak tekutina bubnuje o plechové stěny. „Neměli právo…“ řekl.

„Udělali jen to, co bylo třeba, opravdu. Byl to smrtelný hřích.“

„Nebylo správné naučit ji, aby ho nenáviděla.“

„Věděli, co je správné.“

„Byli to špatní kněží, když udělali něco takového,“ řekl. „Hřích už se stal. Jejich povinnost byla učit – nu, jak milovat.“

„Nevíte, co je správné. Kněží to vědí.“

Po krátkém zaváhání řekl velmi zřetelně: „Já jsem kněz.“

Tohle byl tedy konec; nebylo třeba už dál doufat. Honičku, trvající deset let, měl konečně za sebou. Všude kolem něho bylo ticho. Toto místo se velmi podobalo celému světu; přetékalo rozkoší a zločinem a nešťastnou láskou; jeho puch stoupal až k nebi; ale teď si uvědomoval, že koneckonců i tam lze nalézt mír duše, když má člověk jistotu, že jeho čas se krátí.

Výňatek

Neumělecký text

Greene v té době přijímá katolictví de facto bez výhrad. Žije jeho dogmatem, katechismovými poučkami, liturgií a evangeliem.

Proto je také Moc a sláva určitou parafrází Kristova utrpení, moderní románovou verzí pašijových her. Pronásledovaný kněz je nejenom projekcí autora samotného; je též živým obrazem Krista pokoušeného na poušti, opuštěného apoštoly – vesničany, zrazeného Jidášem – mesticem, odsouzeného Pilátem poručíkem a ukřižovaného s lotrem – gangsterem. Příchod nového kněze symbolizuje zmrtvýchvstání.

Je to jediný román, který Greene napsal na určitou tezi, vlastně dvě teze:

a) rozlišení mezi funkcí a osobou, která ji provádí

b) nepomíjivost církve.

(J. Čulík, Graham Greene - Dílo a život)

obecná struktura ústní zkoušky