Nana - rozbor

NANA – Emile Zola

Analýza uměleckého textu

Téma: Kariérní růst Nany, rozvod Mufata s Manželkou

Motiv: Alkoholismus, prostituce, smrt, Paříž

Časoprostor: Paříž, 2. polovina 19. století, divadelní prostředí, prostředí alkoholiků, (nakonci Prusko-francouzská válka)

Kompoziční výstavba: chronologická, 14 kapitol (z cyklu 20 románu Rougon-Masquarto)

Literární druh: Epika

Literární žánr: Román

Vypravěč/lyrický subjekt: Autor jako vypravěč

Postava:

Nana – pařížská kurtizána, nevyrovnaná, často střídá nálady, myslí si o sobě, že je hodná, velmi pěkná žena bez uměleckého talentu, z chudoby se dostane až na vrchol, využívá bohaté muže, zahrává si s jejich city a ovládá je, jak se jí zrovna hodí, na konci umírá na neštovice

Zoe – služka, ochotná, obětavá, nesobecká

Muffat – hrabě, má ženu, manželství se bortí, zamiloval se do Nany a je schopen pro ni udělat všechno, je lehce manipulovatelný

Sametka – prostitutka, nestálá, využívá Nanu

Jiří Hugon – mladý, naivní, upřímný, nevinný, ke konci umírá

Filip Hugon – nadpraporčík, snadno manipulovatelný

Fontan – krutý, panovačný, prolhaný

Ludvíček – Nanin nemanželský syn

A další

Vyprávěcí způsoby: Er forma

Typy promluv: přímá řeč postav, dialogy, monology

Veršová výstavba: X

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: styl vyprávěcí, popisný. Autor využívá slangových, hovorových, někdy až vulgárních výrazů (Hnus ten Valerio! ach ty mrcho, Nana, to je přeci čupr holka, Hurá Nano, hurá ty děvko zlatá), velmi často užívá přímou řeč. Rozsáhlé popisné pasáže kdy autor popíše situaci do nejmenších detailů ať už to je příjemné či nikoli. Archaismy

Tropy a figury – funkce ve výňatku: metafory, personifikace, přirovnání

Kontext autorovy tvorby: Émile Zola byl francouzsky romanopisec, dramatik a literární kritik, angažoval se také v politice. Shromažďoval doma umělce a intelektuály s nimi založil Medanskou skupinu. Byl jedním z představitelů naturalismu. Narodil 2. dubna 1840 V Paříži v rodině stavitele průplavů. Získal stipendium na lyceu Saint-Louis, které ovsem nedokončil, u maturity dvakrát propadl z literatury. Vystřídal řadu zaměstnání. Věnoval se psaní – po neúspěchu svých básní hlavně próze. Zola byl kvůli očerňování armády odsouzen, ale před výkonem trestu stačil uprchnout do Anglie. Zpět do Francie se vrátil až o rok později, zde také roku 1902 zemřel, zavraždili jej nepřátelé – ucpali komín a on se otrávil kouřovými zplodinami. Byl nalezen mrtev pod oknem, které chtěl otevřít.

Nana byla napsána 1879 v Paříži jako 9 román 20 dílné série Rougon-Macquarto – přírodovědný a sociální dějepis jedné rodiny za 3. císařství. V této románové kronice, která vycházela v časopisech na pokračování si autor předsevzal zobrazit lid. Dělníky, vojáky, obchodníky, buržoazii, vysokou společnost, úředníky, prostitutky, vrahy, umělce, kněze. V některých dílech kritizoval vládu, kvůli čemu skončil časopis, který je uveřejňoval. Někteří tvrdili, že Zola kazí dobré mravy. Avšak jeho dílo je de jeho slov dílem pravdy. Před napsáním každého nového románu podnikal výpravy do prostředí, které chtěl zobrazit, shromažďoval dokumentaci všeho druhu - např. Svědectví přátel, statistiky. Díky jeho příteli Turgeněvovi se mnoho knih mohlo překládat do ruštiny. Nana se stala bestsellerem, všude plakáty na knihu, hned den vydání se vše prodalo (55 tis)