Nesmírný krásný život_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Společná část maturitní zkoušky
Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti
Pracovní list
František Hrubín
Nesmírný krásný život
Výňatek
Umělecký text
Poprvé
Slunce až do poslední šupinky
vydřely tvoje drsné ruce
z mých ramen chlapeckých.
Bylo mi líto dívčích vět,
ulitých na tvém starém patře.
Tak tiskli jsme se k sobě,
dvě křídla složená,
potmě se škubající...
/Co země měla a co bude mít
takových marných křídel!/
Noc dusila se tmou:
kéž by jen trochu hvězdy sprchlo!
Cítil jsem, jak se za mnou dovírá
tvá pozdní chtivost –
láska tvá.
Vtom její bědné ostatky
zalila průtrž jasné luny
a z jejích dávných tancovaček
křídlovky zařehtaly
za nás, za supající spřežení,
jež trhavými pohyby se chtělo
své smrti navždy vyškubnout.
Přes naše hlavy do závratna
prostory mžily… Poprvé
jsem nabral srdcem z prázdna jejich.
Výňatek
Neumělecký text
Otazníky nad smyslem
Báseň Poprvé zaznamenává zcela určitou fázi jedné lásky: chvíli, kdy se milostný vztah ocitá ve vzduchoprázdnu, kdy je najednou daleko k prvnímu políbení a kdy je slunce vydřeno z chlapeckých ramen AŽ DO POSLEDNÍ ŠUPINKY. Vynoří-li se náhodou dávné dívčí věty, proměňují se v lítost, v připomínku toho, co už je dávno poztráceno. Úlitba mládí chutná NA STARÉM PATŘE jako slza. Jen dotyk drsných rukou hřeje.
Ale horoucí přimknutí opakuje stále znovu svůj záchranný pohyb:
Tak tiskli jsme se k sobě,
dvě křídla složená,
potmě se škubající...
Velká metafora milostného zmarnění tu byla vytvořena s obdivuhodnou úsporností: DVĚ KŘÍDLA SLOŽENÁ POTMĚ SE ŠKUBAJÍCÍ... Muž a žena se k sobě tisknou, aby vzlétli, ale křídla se nevrývají do hledaného blankytu. Zbývá jen cosi POTMĚ SE ŠKUBAJÍCÍHO. Kde se vzal v Hrubínově poezii tento aspekt naprosté marnosti? Je to jen dílčí obraz mezi mnohými, jen částečka, která se opět rozplyne v nové vykupující celistvosti? Anebo jsme tu na pomezí hrubínovských jistot a otevírá se tu bezmezí, propast, která nemá dna? Hrubín tu uzamyká ŠKUBAJÍCÍ SE KŘÍDLA na desatero zámků. Dusná bezhvězdná noc zesiluje pocit sevření. Místo osvobodivého rozmáchnutí křídel vzrůstá síla bolestného uzavírání. Láska se za člověkem dovírá jako voda, která pohlcuje. Místo rozletu pevně uzavřená škeble noci a marnosti:
Cítil jsem, jak se za mnou dovírá
tvá pozdní chtivost –
láska tvá.
(Z. Kožmín, Interpretace básní)
obecná struktura ústní zkoušky
1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);
2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;
3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;
4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.