Pavel Smrt krásných srnců

- autorovo dětství, mládí, vzpomínky na otce, na okolí řeky Berounky

• literární druh

epika

• literární žánr

povídky

• literární forma

próza

• typ vypravěče

er-forma

• dominantní slohový postup

vyprávěcí

• vysvětlení názvu díla

Smrt krásných srnců – název podle třetí z povídek

• posouzení aktuálnosti díla

Autorovy vzpomínky nejsou aktuální. Stále aktuální je láska k přírodě, vztah k rybám a krásné vztahy v rodině Popperových.

• určení místa a času textu

místo: Buštěhrad, kde žila rodina Popperových

čas: za Otova dětství před druhou světovou válkou, tj. třicátá léta 20. století

• stručné nastínění děje

- povídky jsou humorně laděné, psané lidovým jazykem

- ústřední postavou je Otův tatínek Leo Popper, snílek a dobrodruh

- povídky jsou řazeny chronologicky

Nejdražší ve střední Evropě – autorův tatínek byl prodavačem ledniček značky Elektrolux, ale jeho vášní byly ryby. Maminka by ráda jela na dovolenou do Itálie, ale tatínek raději lovil na Berounce. Všechny našetřené peníze utratil za rybník, ve kterém údajně žije mnoho kaprů. Při výlovu se ale zjistí, že prodejce pan doktor Václavík tatínka ošidil, v rybníce byl jen jeden veliký kapr. Po letech si pan doktor Václavík přišel koupit ledničku, tatínek si řekl stejnou částku, jakou dal kdysi za prázdný rybník a zaslal panu doktorovi jen prázdnou skříň.

Ve službách Švédska – Tatínek byl ve firmě Elektrolux nejlepším prodejcem za celý rok a nakonec byla ne jeho počest uspořádána večeře. Ředitel firmy Korálek měl krásnou ženu Irmu, do které byl tatínek zamilovaný, ale na večeři se před ní i celou společností znemožnil, když jedl kuře rukama. Později se tatínek seznámil s vynikajícím malířem Nechlebou. Nechleba si pana Poppera oblíbil, říkal mu Poppříčku a vzájemně se navštěvovali. Tatínek si přál, aby profesor nechleba namaloval paní Irmu; ta se oblékla a nechala načesat, ale profesor Nechleba prohlásil, že takovou paničku malovat nebude. Tatínka nevyhodili jen proto, že byl nejlepším prodejcem, a maminka měla radost, jak to všechno dopadlo.

Smrt krásných srnců – Ota jezdil s tatínkem rád na Křivoklátsko. Měli zde známého, pytláka Karla Proška, který měl vlčáka Holana. Holan byl vycvičený, aby lovil srnce v zámecké zahradě, které se říkalo „smrt krásných srnců“. Když byli Otovi bratři povoláni do transportu, tatínek chtěl, aby se pořádně najedli masa a koncentrační tábor tak lépe přečkali. Odpáral si z kabátu židovskou hvězdu a jel za Karlem Proškem, aby mu obstaral zvěřinu. Karel se bál pytlačit, protože v kraji už byli němečtí vojáci a mohli by ho za pytlačení zastřelit. Tatínek si tedy alespoň vypůjčil Holana a společně jednoho srnce získali. Bratr Jiří byl po návratu z koncentračního tábora vyhublý a slabý. Říkal, že možná přežil právě díky srnčímu masu.