Seifert Píseň o Viktorce

překlady: Guillaume Appolinaire, Paul Verlaine, Píseň písní

- sbírky Ruce Venušiny, Maminka, Koncert na ostrově, Odlévání zvonů a Halleyova kometa obdržely státní cenu za literaturu

• literární druh

lyricko-epický

• literární žánr

lyricko-epická básnická skladba

• literární forma

poezie

• typ vypravěče

ich-forma („Volal jsem do tmy jejich jména...“)

du-forma („Nedívej se mu do očí / a hleď, aby ses neohlídla...“)

• dominantní slohový postup

vyprávěcí

• vysvětlení názvu díla

Píseň o Viktorce – báseň zachycuje Viktorčin tragický osud. Je výrazně rýmovaná, připomíná smutnou píseň (baladu).

• posouzení aktuálnosti díla

Příběh Viktorky není aktuální, ovšem stále aktuální je touha žen po veliké lásce a jejím naplnění, která často končí nezdarem.

• určení místa a času textu

místo: Ratibořice, v závěru Praha (ani jedno místo není jmenováno)

čas: doba dětství Boženy Němcové (kolem r. 1830), krátce před smrtí Boženy Němcové (před r. 1858) (čas není uveden)

• stručné nastínění děje

- Báseň je rozdělena do sedmi zpěvů. Každý zpěv má 3 x 5 (15) rýmovaných slok po 4 verších + dvě sloky psané menším písmem a nerýmované ( 4 a 3 verše) vybočující z příběhu.

I – Lyrický subjekt je u Úpy a myslí na dvě ženy, Viktorku a Boženu Němcovou. Vybavuje si Viktorčin příběh.

II – Mluvčí sleduje Viktorku chystající se na taneční zábavu a vidí, že po celou dobu, i po návratu domů, myslí na černého myslivce. Budí se dřív a pláče.

III – Viktorku všude sledují myslivcovy oči. Nechává jí za oknem květiny, věnuje jí šátek, a ona mu podléhá.

IV – Zpěv je psán kurzívou a zaznamenává rozhovor milenců o lásce.

V – Mluvčí se ptá Viktorky, proč myslivci podlehla. Vídá ji teď pološílenou, protože utopila své dítě.

VI – Ačkoli Viktorku lákali domů, nevrátila se. Zemřela v bouřce pod spadlou korunou stromu.

VII – S mrtvou Viktorkou se přichází rozloučit Barunka. Také ona půjde těžkou cestou za láskou, zemře v osamění.

• určení smyslu díla

Láska je tak silná, že může být největší radostí v životě, ale i největší bolestí.

• pravděpodobný adresát

Příběh dojme spíše ženy.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Skladba vyšla v roce 1949, někde je uváděn rok 1950 – tj. asi 130 let po narození Boženy Němcové. Náleží do období, kdy psal Seifert lyrické sbírky.

• tematicky podobné dílo

Božena Němcová – Babička: příběh Viktorky se stal Seifertovým inspiračním zdrojem

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

není

- Nedívej se mu do očí

a hleď, aby ses neohlídla.

Jako když havran rozpne křídla,

má srostlé černé obočí.

Prchá mu cestou do polí,

tiše, že stéblo nezapraská.

Co je v těch očích? Je to láska?

Nene, ať je to cokoli!

- Marie Panno, srdci braň,