Stařec a moře

Vedle obrovské pokory, která provázela starcovi kroky, nebo spíše narážela v rytmu vln na bok jeho lodi, jsem chvíli propadla jistému pocitu zmaru. Stálo to vše za to? Upřímně, ano, stálo. Četba Hemingwayova díla, stejně jako starcovo počínání. Život je touha zkoušet. Život je vášeň. Život je pokora. Život je nezmar. Ale rozhodně není zbytečný.

Přiznám se, že mě začátek nebavil. Nechápala jsem co na knize její nadšenci mají. Ale pak, když se Santiago vydal s rybou na cestu, něco se zlomilo a já se nemohla od čtení odtrhnout. Střídali se mi na tváři emoce a měnily pocity. Ne že by mě dohnala k slzám, ale donutila mě chtít si jít za svým snem, cítit naději, a hlavně se nevzdávat.

A právě o tom kniha je. O lidskosti, přátelství a odvaze. O té schopnosti pomáhat druhým která teď téměř vymizela, ale stále v nás dřímá. V tomto příběhu jí zastupuje chlapec, který se o starého rybáře stará, pomáhá mu a tráví s ním čas. Za to že umí rybařit vděčí právě jemu, a snaží se mu to oplatit. Kromě lásky k moři je spojuje ještě baseball, o kterém spolu mnohokrát mluví. Stařec chlapce bere jako svého syna. I když je na moři a mluví sám se sebou, několikrát zalituje, že ho sebou nemá. Stařec je sympatická postava, do které se dokážete na sto procent vžít.

Neskutečně se mi zalíbilo jedno moudro o které bych se s Vámi chtěla podělit:

Jen se mi vyhýbá štěstí. Ale kdoví? Dneska mě třeba potká. Nový den přináší novou naději.