výchova dětí homosexuálními páry úvaha

Ačkoliv žijeme ve 21. století a homosexualita je společností akceptována mnohem více než tomu bylo v minulosti, nemají homosexuální páry stejná práva, jako páry heterosexuální. V červenci 2016 Ústavní soud sice umožnil lidem žijícím v registrovaném partnerství žádat o adopci, ale osvojit si dítě může pouze jeden z páru.

Výchova dětí homosexuálními páry je velmi diskutované téma a setkáváme se zde s velmi protichůdnými názory. Jedním z argumentů proti je neustále omílaný názor, že dítě potřebuje mužský i ženský vzor, jinak nebude chápat společenské role mužů a žen. S tím ale můžeme snadno nesouhlasit, protože dítě přeci není izolované od vnějšího světa a takzvaný mužský nebo ženský vzor může mít klidně v babičce, dědovi, strýci či rodinném příteli.

Vzhledem k tomu, že dítě opravdu nežije izolované a v určitém věku začne chodit do mateřské školy, může se setkat se šikanou od ostatních dětí. V tomto případě si ho děti můžou začít dobírat za to, že má dva tatínky, popřípadě maminky. Stejně tak ale může být šikanováno kvůli brýlím, zrzavým vlasům nebo svým tělesným proporcím. Dle mého názoru ani tak nesejde na tom, za co je člověk šikanován, ale spíše jaké problémy v sobě řeší onen šikanující. Problém je totiž na straně šikanujícího, ne jeho oběti.

Můžeme se setkat i s názorem, že je lepší, když dítě vyrůstá v dětském domově než s rodiči stejného pohlaví. Argumentem může být jen to, že je nepřirozené, aby spolu příslušníci stejného pohlaví vychovávali dítě. Většina odpůrců rodičovství stejnopohlavními páry se totiž často uchyluje třeba jen k námitkám náboženského charakteru. Na druhou stranu ale dítě, které je adoptováno, má tímto možnost mít konečně domov. Myslím, že nezáleží na tom, zda je dítě adoptováno heterosexuálním či homosexuálním párem, rozhodně se mu totiž v obou těchto rodinných modelech dostane více lásky a pozornosti než v dětském domově.

Já osobně zastávám názor, že pro dítě je nejdůležitější vyrůstat v milující rodině ideálně s oběma rodiči. Ono totiž nezáleží na tom, jakého pohlaví jsou rodiče, ale spíše jaké mají životní hodnoty a zda dokáží pro dítě vytvořit příjemné prostředí ve kterém panuje vzájemný respekt a otevřená komunikace. Být dobrým rodičem totiž není o pohlaví, ale o zcela jiných kvalitách.