Zpěvy Maldororovy_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Comte de Lautréamont

Zpěvy Maldororovy

Výňatek

Umělecký text

Pocestný, až půjdeš blízko mne, nepronášej ke mně, prosím tě o to, slovo útěchy: oslabil bys mou odvahu. Nech mě ohřívat mou houževnatost nad plamenem dobrovolného mučednictví. Odejdi... ať v tobě nevzbudím žádný soucit. Nenávist je podivnější, než myslíš, a její jednání je nevysvětlitelné jako zdánlivé zalomení hole ponořené do vody. Takový, jak mě vidíš, mohu ještě podnikat nájezdy až k nebeským hradbám v čele legie vrahů a vracet se do tohoto postavení, abych znova přemítal o ušlechtilých plánech pomsty. Sbohem, nebudu tě už zdržovat; a abych tě poučil a varoval, přemýšlej o osudné náhodě, která mě vedla ke vzpouře, ač jsem se možná narodil dobrý!

(překlad P. Voskovec)

Výňatek

Neumělecký text

Jedním z osobitých básníků období symbolismu byl autor sbírky zpěvů v próze, nazvaných Les Chants de Maldoror (1869, Zpěvy Maldororovy), Isidore Ducasse, hrabě de LAUTRÉAMONT (1864−1870). Tato kompozičně roztříštěná skladba, připomínající obraz halucinací a pohybující se od černého humoru a parodie až k revoltě a satanismu, je velmi nesnadno definovatelná. Básník sám o ní mluví jako o „dlouhých meditacích o zvláštním charakteru člověka“. Lautréamontův hrdina, Maldoror, je bytost posedlá a ovládaná zlem, která zběsile hromadí zločin za zločinem. Také Lautréamonta budou surrealisté považovat za jednoho ze svých předchůdců, jelikož v jeho verších objevili příklad „diktátu podvědomí“ (psychického automatismu). Novější výzkumy Lautréamontových tvůrčích postupů však ukazují na významnou roli racionální komponenty.

(J. Šrámek, Dějiny francouzské literatury v kostce)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.