18 Gogol-Podobizna
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
18. Podobizna - Gogol Nikolaj Vasiljevič (*01.04.1809 - †04.03.1852)
O autorovi: Gogol je jeho poruštělé jméno, vlastním jménem byl Mykola Vasylovych Hohol
Narodil se 1. dubna 1809 v Soročinci u Poltavy (Ukrajina) a zemřel 4. března 1852 v Moskvě. Pocházel z Ukrajiny, ze zchudlé šlechtické rodiny. Dětství prožil se svým otcem, V.P.Hoholem (který se mj. zajímal o divadlo a básně) v sídle Vasilienka. Studoval na střední škole v Poltavě, dále pokračoval na gymnáziu v Nežine.
Poté co roku 1828 odešel do Petrohradu, napsal svou prvotinu Hans Küchelgarten (1829,). Tato romantická poema však byla kritikou smetena se stolu - Gogol v zoufalství skoupil všechny výtisky a spálil je. Hodně cestoval po Německu; když se vrátil, neúspěšně zkoušel hereckou kariéru - nakonec se stal státním úředníkem. Ke kancelářské práci získal trvalý odpor, její téměř nelidské, ubíjející podmínky satiricky popsal v některých svých dílech, zejména v Petrohradských povídkách) - např. Portrét , Nos (Нос), Bláznovy zápiskyKritiky se mu podařilo zaujmout až svou první prozaickou knihou - Večery na samotě u Dikaňky
V roce 1833 se rozhodl věnovat pedagogické a vědecké práci, působil na Petrohradské univerzitě a psal o ukrajinských a světových dějinách. Výhradně literaturou se začal zabývat po roce 1835. V té době napsal mnoho děl, jako jsou Starosvětští statkáři (Старосветские помещики), Taras Bulba nebo Úryvek.
Jedním z jeho dvou nejvýznačnějších děl se stala komedie Revizor (1836, Ревизор). Její námět získal od Puškina, který mu byl zároveň velkým vzorem. Dílo ostře satirizuje společenské poměry v zemi, všechny postavy jsou hluboce psychologicky vykresleny. Hra předurčila ruskému divadlu nový směr, další Gogolovou úspěšnou komedií se stala Ženitba
V červnu 1836 odjel do ciziny, pobýval v Paříži a Římě. Zde ho také zastihla zpráva o Puškinově smrti, která ho velmi zarmoutila. Snad jako poklonu velkému básníkovi použil jeho námět pro napsání románu Mrtvé duše (). Protože ho však moskevská cenzura odmítla, oslovil Gogol své přátele, a skutečně, V.G.Bělinskému se román podařilo vydat. Kniha, podle autora poema, je otřesným svědectvím o nevolnictví a byrokracii v Rusku. Gogol však začal být s dílem nespokojený a pracoval na druhém díle, kde chtěl ukázat i kladné postavy statkářů. Rukopis ale nakonec spálil. Nějaký čas pobýval v různých oblastech Ruska a začal znovu pracovat na druhém díle románu. Pokračoval až do konce života, několik dní před smrtí však rukopis v těžké depresi opět spálil. Zachované fragmenty naznačují, že se pokoušel mrtvým postavám ukázat cestu ke "vzkříšení".
Gogolovo vypravěčské umění a schopnost spojit v dílech prvky realistické s fantastickými výrazně ovlivnily další vývoj literatury.