RUCHOVCI A LUMÍROVCI

Maturitní otázka číslo 10

RUCHOVCI A LUMÍROVCI

SVATOPLUK ČECH

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

LADISLAV QUIS

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK

JAROSLAV VRCHLICKÝ

JULIUS ZEYER

Literatura 70. a 80. let

- české země stále patří pod Rakousko, zahraniční politika je orientována hlavně na Francii, a to až do

1.republiky

- vzkvétá průmysl a hospodářství (vznikají továrny a s nimi i nová vrstva dělníci)

- stoupá význam měšťanstva

- kultuře se daří - vzniká ve velkém množství (a to hlavně po té kvantitativní stránce)

- různé směry a školy

RUCHOVCI (= škola národů)

- nazývají se dle „Almanachu Ruch“ z roku 1868

- 20 příspěvků, ale až na dva autory se jedná o lidi, kteří se literatuře dále nevěnovali (byli to především

studenti, lékaři aj.), kvalita příspěvků je proto velmi sporná, důležité ale bylo jejich společenské hledisko

- redigoval je J.V.Sládek (byl šéfredaktorem), později se však stal Lumírovcem

- jejich program:

• Osvobození člověka od cizích vlivů (hlavně od německých)

• Zájem o český národ

• Historismus (hlavně česká historie)

• Zájem o venkov a lid

• Výchova k vlastenectví

- žánry: převládala poezie - politická, vlastenecká, určená k deklamaci (sborové recitaci), v této době byl básník

tribunem lidu (ten který káže)

SVATOPLUK ČECH (1846 – 1908)

- nejvýznamnější Ruchovec, narodil se ve vesnici Ostředek (u Benešova) jako první z šestnácti dětí, jeho otec

byl správcem statku (on sám miloval českou literaturu)

- vystudoval práva a stal se advokátním koncipientem, poté pracoval jako novinář, byl 20 let šéfredaktorem

„Květy“

- byl introvert, samotář, starý mládenec, žil v ústraní, odmítal čestná uznání, jediné co přijal bylo v roce 1908

pojmenování „Čechova mostu“ v Praze

- žil v Tróji, na Vinohradech, ale i v Obříství u Mělníka

- je pochován na Vyšehradě

• poesie:

a) lyrika

„Nové písně“

„Jitřní písně“

„Písně otroka“

- roku 1895 vyšly 24x/rok, popisuje zde otroky, kteří dřou na plantážích, otrok je zde symbolem porobeného

českého člověka pod tlakem Rakouska, alegorická sbírka

- všechny byly určeny k deklamaci, jedná se o vlasteneckou a politickou lyriku

- pro dnešního čtenáře je ale čitelnější Čechova epika

b) epika

„Husita na Baltu“

- příspěvek do almanachu „Ruch“, téma husitské spanilé jízdy

„Žižka“

„Adamité“

„Roháč na Sionu“

„Václav z Michalovic“

- doba po Bílé hoře, o chlapci, kterého vychovávali Jezuité, později se dozví, že jeho otec byl jedním

z popravených na Staroměstském náměstí, vzbouří se proti Jezuitům

„Evropa“

„Slávie“

- alegorie

- na Evropě se plaví příslušné evropské národy, které nejsou jednotné a tak se loď potopí

- na lodi „Slávie“ se plaví jen Slované, pod vedením Rusa se loď zachrání, je zde vyjádřena myšlenka

všeslovanské vzájemnosti

„Hanuman“