Lovecké chování
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Lovecké (predátorské) chování
Lovecká sekvence se skládá z:
Hledání
Stopování
Číhání
Výběr kořisti
Honění
Zabití
Transport kořisti na bezpečné místo nebo rovnou žraní (trhání kořisti)
Hledání a stopování kořisti je z celé sekvence časově nejnáročnější. Vyžaduje dobře vyvinutý čich, soustředění, zkušenost a vytrvalost. Běžně je nutné překonávat překážky v terénu.
Vlci mohou putovat celé dny při hledání a stopování kořisti. Pohybují se rychlým, elegantním klusem.
Když je kořist nalezena, tak číhají – tato fáze není u vlků tak důležitá, jako u lovců samotářů, kde je moment překvapení rozhodující.
Sociální predátoři mají větší obtíže, pokud se mají úspěšně nenápadně přiblížit ke své kořisti. Vlci většinou ke kořisti přiběhnou, aby oddělili jedno zvíře, které obklíčí. Jeden nebo dva vlci upoutají pozornost kořisti další ji napadne ze zadu.
Vlčí technika zabíjení je vyčerpání zvířete tím, že ji vlci opakovaně koušou a zase uskočí. Kořist neumírá zardoušením, jak je tomu u kočkovitých šelem, ale může vykrvácet. Obyčejně ale umírá ještě dřív na šok.
Lov může trvat i několik hodin, avšak jsou známy i příklady, kdy trval několik dní.
Vlci většinou svoji kořist konzumují na místě a jako první jsou na řadě ti, kteří jsou na společenském žebříčku nejvýš. Někdy odtáhnou kořist na místo, kde se cítí bezpečněji.
Pokud porovnáváme vlka a psa, tak vždy najdeme psí plemeno, které má určité schopnosti lepší, jak vlk (např. rychlost, obratnost). Ovšem, co se týče všestrannosti, tak vlk je mnohem schopnější.
Lovecké/predátorské chování je spuštěno hladem. Je součástí pudu sebezáchovy a nemá nic společného s agresivitou.