Otázka 19 - Francouzská revoluce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Otázka 19 – Francouzská revoluce
-
Jedna z nejvlivnějších událostí Novověku, historický mezník tzv. Moderních dějin
-
Reakce na dlouhotrvající problémy ve francouzské společnosti
-
Francie před revolucí
Již od konce stoleté války se ve Francii uchytal absolutismus
Absolutismus = forma centralizované vlády, kdy hlavní postavou je panovník, který opírá svou moc o šlechtu
Absolutistická moc panovníka je utužena po Hugenotských válkách v 16. století
Ve Francii dochází k centralizaci, založení tajné policie a zvýšení daní (zahr. politika)
V 17. století dochází k hospodářskému růstu Francie (budování manufaktur po vzoru Itálie, budování infrastruktury, získávání kolonií, reformace armády)
Francie se roku 1610 přidává do protihabsburské koalice a buduje opevnění u Rýna
Vrchol absolutismu začíná za vlády Ludvíka XIV. (1643–1715)
Většina státního rozpočtu šla na zahraniční politiku a války za nová území
Ludvík se účastnil Války za dědictví španělské (1701-1714), Devítileté války
(1688-1697) či Francouzsko-nizozemské války (1678)Právě Válka o dědictví španělské omezila další vývoj ve Francii a Francii zadlužila
Roku 1715 nastupuje na trůn Ludvík XV., pravnuk Ludvíka XIV.
Za jeho vlády pokračovala politika nákladných válečných akcí
Mezi lety 1756 a 1763 se Francie účastnila Sedmileté války, kterou Francie prohrála
Nastalo další zvýšení daní poddaných a měšťanstva (označovaní jako třetí stav)
Francie již delší dobu potřebovala daňovou reformu, ale ani Ludvík XV. ji neprovedl
Šlechta ani duchovenstvo neplatilo daně, daně platil jen třetí stav (cca 97 %)
Roku 1774 nastupuje na francouzský trůn Ludvík XVI., vnuk Ludvíka XV.
Za jeho vlády podpořila Francie Američany v Americké válce za nezávislost
Tím se ještě zvýší její zadluženost a zhorší vztah s Velkou Británií
Ludvík XVI. byl navíc slabý panovník, byl nerozhodný a snadno manipulovatelný
V této době také vrcholí věk Osvícenství (filozofický směr založený na racionalismu)
-
Příčiny a vypuknutí revoluce
Po sérii let, kdy byla špatná úroda, vzrostla nespokojenost francouzského lidu
Proto byl v květnu 1789 král donucen svolat Generální stavy
Generální stavy byl legislativní sněm složený ze šlechty, duchovenstva a třetího stavu
Ve Francii nebyl svolán přes 175 let
Problém byl, že každý stav měl 1 hlas, proto bylo nemožné dojít k dohodě
Jelikož král odmítal ustoupit z absolutního způsobu vlády, prohlásil se třetí stav 17. června 1789 za Národní shromáždění s právem vypracovat ústavu a povolovat daně
Reakcí krále bylo uzavření sněmovny, proto se shromáždění přesunulo na tenis. kurty
Král shromáždění uznal poté, co se k němu připojila část duchovenstva a nižší šlechty
V Paříži však zůstávala napjatá situace, která se vyostřila po zvěsti, že Paříž je obklíčena francouzskou armádou
Proto došlo 14. července 1789 k dobytí pevnosti Bastille, symbolu absolutismu
Pařížané ukořistili zbraně a vytvořili milice pod velením markýze La Fayetta
Nepokoje se z Paříže přesunuly na venkov, kde došlo k útokům na feudální vrchnost
Tyto nepokoje byly velice brutální, z části díky psaní novináře Jean-Paula Marata
J. P. Marat byl novinář známý svým psaním, v němž vyzíval k násilí a převratu
Pod nátlakem těchto události zrušilo shromáždění 4. 8. 1789 poddanství
Zrušena byla také šlechtická privilegia a byla zavedena daň podle příjmu
26. srpna 1789 byla odsouhlasena Deklarace práv člověka a občana
Ta zaručovala soukromé vlastnictví a rovnost všech lidí před soudem
Jejím spoluautorem byl markýz La Fayette, který bojoval v Americe
5. října 1789 se uskutečnil ženský pochod na Versailles
Mnohatisícový dav se vydal za králem, jelikož v Paříži docházely potraviny
Král by donucen přestěhovat se do Paříže, aby byla omezena jeho pozice
Roku 1790 se Francie stala konstituční monarchií s králem a nár. shromážděním
Došlo k decentralizaci a rozdělení Francie na kraje neboli departamenty
-
Průběh revoluce
Ve shromáždění mezitím došlo k rozdělení na Jakobíny (levice) a Girondisty (pravice)
Došlo k velké vlně migrace z Francie, především odcházela šlechta a duchovenstvo
Z finančních důvodů byl vyvlastněn majetek církve
Velkou nespokojenost, především u cechů, vyvolala liberální politika
Do země se začalo dovážet levné zboží z Anglie, což škodilo místnímu hospodářství
Král, který se bál o své postavení, udržoval kontakt se zahraničními mocnostmi
Tajně domluvil, že ze země uteče, a že do Francie vtrhne rakouská armáda
V červnu 1791 se král s královnou pokusili o útěk, převlečeni za služebnictvo
Na hranicích byli však chyceni a posláni zpět do Paříže
Prozradila je králova podobizna na mincích
Král nadále vládl, ale stal se zajatcem ve své vlastní zemi
V dubnu 1792 vyhlásila Francie válku Rakousku
Boje s Rakouskem vyvolali další vlnu násilí, což vedlo k tomu, že shromáždění (kde nyní převládali Jakobíni) zbavilo Ludvíka XIV. všech pravomocí (a byl zatčen)
O měsíc později, 22. září 1792, byla vyhlášena První republika
Bylo omezeno náboženství a zaveden nový kalendář
Mezitím se k Paříži přibližovala vojska Rakouska a Pruska
Ze strachu před návratem starých pořádků došlo k Zářijovým masakrům
Během nich byly zabity stovky příslušníků šlechty a duchovenstva, včetně žen a dětí
Zároveň došlo k hlasování o osudu Ludvíka XVI. který byl obviněn z velezrady
S převahou 1 hlasu byl bývalý král Ludvík XVI. odsouzen k smrti a 21. ledna 1793 popraven na náměstí Revoluce gilotinou
Jeho ženu postihl stejný osud koncem roku 1793 (jejím poslední jídlem byla čokoláda)
Poprava krále vyvolala v celé Evropě pozdvižení
Do války s Francií se přidaly další státy, avšak situace se obrátila ve prospěch Francie
Již od září 1792 vyhrávalo francouzské vojsko
Avšak v mnoha regionech Francie neměla revoluce tak velkou podporu jako v Paříži
Proto došlo na mnoha místech Francie ke kontrarevolucím
Kontrarevoluce propukly v Marseille, Lyonu, Bretagni a v městě Bordeaux
Kontrarevoluce na jihu byla potlačena jistým Napoleonem Bonapartem
Nejkrvavější byla kontrarevoluce ve Vendée, při nichž byly povražděny tisíce lidí
-
Jakobínský teror
2. června 1793 Jakobíni provedli převrat a získali absolutní moc
Byl založen 21členný výbor, který centrálně spravoval všechno
13. července 1793 zabila Charlotta Corday Jean Paula Marata (radikální novinář)
Nastala vlna čistek proti „nepřátelům revoluce“, které si vyžádaly až 40 000 životů
Vznikl neoficiální triumvirát: Robespierre, Saint-Just a Couthon
24. října byl přijat revoluční kalendář, 16. října 1793 byla popravena Marie Antoinetta
Touto dobou se revoluce rozšířila i do kolonie Saint-Dominque (dnešní Haiti)
Na začátku roku 1794 bylo zrušeno otroctví, zároveň již platila rovnost při trestu smrti
Toto období se obecně nazývá Jakobínský teror (5. 9. 1793 – 28. 7. 1794)
Z větší části byl vyřešen nedostatek jídla a Francie začala vyhrávat Revoluční války
5. dubna 1794 byl popraven George Danton, 27. 7. 1794 byli Jakobíni svrženi
a 28. 7. 1794 byl Maxmilián Robespierre popraven (konec vlády Jakobínů a Teroru)-
Thermidor
Podle nového kalendáře Jakobínský teror skončil 9. thermidoru
Nastal „odliv revoluce“, vláda 5členného direktoria tvořeného Girondisty (umírnění)
Došlo k upevnění výdobytků revoluce a zmírnění poprav odsouzených
Girondisté hledali vůdčí osobnost; někoho, kdo by vyvedl Francii z nepořádků
Tím někým se stal Napoleon Bonaparte
-
Vláda Napoleona Bonaparte
Napoleon Bonaparte se narodil jako Buonaparte 15. 8. 1769 ve městě Corte
Narodil se do rodiny Korsického právníka jako druhorozené dítě
Vystudoval École Militaire v Paříži a za revoluce vedl boje v Itálii a jižní Francii
Roku 1797 se svou armádou porazil rakouskou armádu, táhl až k Vídni
Roku 1798 podnikl neúspěšné tažení do Egypta (snaha o oslabení Anglie)
Svou armádu však opustil a vrátil se do Paříže
Tam roku 1799 převzal moc a stal se z něj „první konzul“ (další triumvirát)
Využil toho, že tehdejší vláda byla neoblíbená, zkorumpovaná a neefektivní
Vydal nový zákoník (Code Civil), který později inspiroval moderní ústavy
Roku 1804 si nechal odsouhlasit více pravomocí a korunoval se císařem
Zrušil revoluční kalendář a urovnal vztahy s katolickou církví
Po desetiletí nepokojů a nestability přinesl do Francie řád a pořádek, za což byl již za svého života nesmírně populární