Otázka 3 – Antická společnost jako zdroj mimořádného kulturního a společenského vývoje
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Otázka 3 – Antická společnost jako zdroj mimořádného kulturního a společenského vývoje
Antika označuje období starověku na území Řecka a Říma
Typickými prvky Antiky jsou státy založené na občanství, obchodu a řemeslu
-
Řecko
Periodizace historie starověkého Řecka:
-
Minojská Kréta (2000 př. n. l. – 1500 př. n. l.)
-
Mykénské období (1500 př. n. l. – 1000 př. n. l.)
-
Doba Homérská (1000 př. n. l. – 800 př. n. l.)
-
Archaická doba (800 př. n. l. – 500 př. n. l.)
-
Klasické období (500 př. n. l. – 323 př. n. l.)
-
Helénistické období (323 př. n. l. – 30 př. n. l.)
Historie starověkého Řecka začíná na Krétě (největším ostrově Řecka)
Tam byl aristokratický způsob vlády a chrámové hospodářství
Kréta žila především z obchodu s Egyptem, Sýrií a pevninským Řeckem
Paláce (Zarkos, Knossos, Faistos) byly správní jednotky budované u moře
Od nich vzniklo označení období prvních paláců, které skončilo roku 1700 př. n. l.
Paláce byly pravděpodobně zničeny přírodní katastrofou, nastalo druhé období
Druhé období paláců znamenalo největší rozkvět Kréty, které skončil příchodem Achájů v 15. století, tím definitivně krétská civilizace zanikla
Do Řecka přišli Achájové již kolem roku 2000 př. n. l. a zničili místní kulturu
To vedlo k zpoždění vývoje na pevnině oproti Krétě
Vrchol vývoje na pevnině nastal v 14. a 13. století př. n. l. a definovaly ho Mykény
Mykény se staly nejvyspělejším centrem této doby
Mykénské období definovaly hrady a paláce s hradbami, společnost se orientovala na lov a válečnictví (proto je možné, že většina bohatství byla pirátská kořist)
Mezi nejznámější hrady Mykénské doby patřily Mykény, Piris nebo Tirys
Podle báje byl jedním z mykénských králů Tantalos (Tantalova muka)
Z doby Homérské nemáme žádné věrohodné písemné záznamy, jen Homérovy eposy
Je pravděpodobné, že Trojská válka byla kolonizace Malé Asie (dnešní Turecko)
Řecko se potýkalo s nedostatkem obdělávatelné půdy, proto se zaměřovalo na obchod
Do Řecka přicházejí Dórové, kteří založili Spartu
Je založeno Simposion (sněm za účelem řešení problémů) a upadá moc králů
Následovala Archaická doba, která je typická budováním městských států (Polis)
Pro obyvatele Polys vznik název občan; každý občan měl svá práva a povinnosti
Městské státy: Athény, Sparta, Argos, Korint, Delfi
V polis žili občané, cizinci (přistěhovalci) a otroci (bez práv)
Počet občanů v městských státech se nezvětšoval kvůli dělení hospodářství
V městských státech existovali 4 typy vlád: aristokracie (vláda králů), demokracie (vláda lidu), tyranis (vláda jednotlivce), oligarchie (vláda politických špiček)
Z důvodu přelidnění v Řecku nastalo období velké řecké kolonizace
Během něho došlo k zakládání kolonií ve Středomoří, Černomoří a Malé Asii
Levné boží z kolonií však vyústilo v hospodářskou krizi (začíná pěstování révy a oliv)
Zvýšil se počet lidí v dlužním otroctví a obchodníci v koloniích bohatli
Zároveň v období tzv. rané řecké tyranidy jsou sepsány první zákony
Do této doby se uchovávaly ústně mezi aristokracií, ale s bohatnutím obyvatel se k soudnictví dostávali i neurození občané
Nejvýznamnějšími řeckými státy byly Sparta a Athény
Sparta byla největší stát (8500 km2) postavený na nalezišti rudy
Důraz byl kladen na fyzickou zdatnost, jednalo se o vojenský stát
Chlapci od 7 do 12 let prošli vojenskou družinou, od 12 let byly vojáky
Teprve ve 30 letech mohli zakládat rodinu
Ve Spartě žili Dórové, Perioikové (původní obyvatelé, pracovali pro vojáky) a Helioti
Héilóti byli otroci, nejčastěji vojenští zajatci
V 8. století př. n. l. sepsal Lykurgos ústavu
Ve spartě vládli 2 králové a rada 5 eforů (ti dohlíželi na krále a byli voleni na rok)
Athény naopak kladli důraz na všeobecné vzdělání a různou výchovu dívek a chlapců
Ženy měly méně práv a existovala kulturní homosexualita
V 6. století př. n. l. vládl v Athénách tyran Solón, který nechal sepsat zákony
Zrušil dlužní otroctví, rozdělil lid do 4 skupin podle majetku, zavedl Radu 400 a Lidové porotní soudy, došlo k rozdělení Athén na 3 tritie, které se dělily na fílie
Po Solónovi vládl Peisistrátos, který vládl v době velké hojnosti
Po Peisistrátovi vládl Kleisthenés; nastává přechod od tyranie k demokracii
Na konci 6. století př. n. l. nastává Klasické období řeckých dějin
Je to doba řeckého historika Herodota, řecko-perských válek a Peloponéské války
Řecké kolonie v Malé Asii byly obsazeny Peršany (kočovníky z oblasti Iránu)
Proti nim se roku 499 př. n. l. vzbouřila města v čele s Milétem (později zničen)
Roku 490 př. n. l. se Peršané vydali dobýt Řecko, jejich postup byl však zastaven v bitvě u Maratonu (490 př. n. l., vítězství Athén), čímž Perská výprava skončila
Po smrti Daria nastoupil jeho syn Xerxes a vzniká protiperská koalice 30 řeckých měst
Roku 480 př. n. l. překročili Peršané Helespont a zvítězili v bitvě u Thermopyl
Jejich postup byl však zastaven v námořní bitvě u Salamíny, kde vyhrálo athénské vojsko a Řecko se definitivně zbavilo perského nebezpečí
Ve 30. letech 5. století se vyhrotily vztahy mezi Spartou a Athénami
Tím začala Peloponéská válka, která skončila roku 405 př. n. l. vítězstvím Sparty
Nastalo období thébské hegemonie, která trvala až do dobytí Řecka králem Filipem
Ten roku 338 př. n. l. dobyl městské státy po vítězné bitvě u Chaironeie
Roku 336 př. n. l. se stal králem jeho syn, Alexandr Makedonský
Ten navázal na otcovy plány, roku 334 př. n. l. dobyl Malou Asii a postupně si podmanil Sýrii, Egypt, Fénicii, Judeu, Mezopotámii, Střední Asii a část Indie
Alexandr zemřel roku 323 př. n. l. ve věku 32 let
Zemřel bezdětný a rozpoutal se boj o moc, mezi tzv. diadochy
V Řecku se vlády ujal vnuk Antigona Jednookého a vznikla dynastie Antigonovců
V 2. století ovládlo Řecko Řím
-
Řím
Periodizace římských dějin:
-
Období království (753 př. n. l. – 510 př. n. l.)
-
Období republiky (510 př. n. l. – 27 př. n. l.)
-
Období císařství – Principát (27 př. n. l. – 284 n. l.)
-
Období císařství – Dominát (284 n. l. – 576 n. l.)
Řím byl založen 753 let př. n. l. (podle pověsti Romulem a Rémem, vnuky Aenea)
Nejvýznamnějším kmenem v Itálii byli Etruskové, jejichž původ je nejasný
Byly výborní zemědělci, řemeslníci a obchodníci (jejich výrobky byly až v Rusku)
Nikdy nevytvořili jednotný stát, jen suverénní městské státy
V 7. století začala jejich expanze na sever Itálie, došlo ke střetu s Řeky
Řím vznikl spojením několika vesnic na bývalých bažinách podél řeky Tibery
V Říme vládlo mezi lety 753 a 510 př. n. l. 7 králů, kteří byli vyhnáni
V polovině 5. století př. n. l. vedlo jejich vyhnání k založení republiky
V nově vzniklé republice měli většinovou moc patricijové (majetní, urození)
Patricijové byli plnoprávní občané, potomci Etrusků a majetná třída
Plebejové byli přistěhovalci do Říma, většinou pracující třída
Pro získání větší autonomie plebejové pohrozili, že odejdou z Říma (494 př. n. l.)
To se nazývá první secesí, po níž byl vytvořen tribunát lidu
Plebejové získali politika s právem veta (zamítnutí nevhodného zákonu pro plebeje)
Během druhé secese, roku 449 př. n. l., došlo k sepsání plebejských práv, čímž vznikly zákony dvanácti desek (rovnost před zákonem, základ pro Římské právo)
Poslední secese proběhly v 3. století př. n. l. (plebejská ustanovení platí pro celý Řím)
Roku 387 dobyli Keltové Řím, který několik měsíců rabovali (poté až v roce 410 n. l.)
Tato zkušenost donutila Římany bojovat a neuzavírat smlouvy (základ jejich expanze)
Roku 265 př. n. l. dobyli Římané již celou Itálii až po Pádskou nížinu
Svou expanzí však narušili sféru vlivu Kartága; Kartágo bylo založeno Féničany
Jednalo se o mocnou obchodní velmoc, která ovládala větší část Hispánie
Roku 264 př. n. l. začíná 1. ze tří Punských válek (Punové = hanlivý název Kartážanů)
První punská válka skončila roku 241 př. n. l. bitvou u Aegatských ostrovů
Řím získal Sicílii, Korsiku a Sardinii; v Kartágu vládl Hamilkar Barkas
Ten dal roku 220 př. n. l. obsadit Saguntum ve Španělsku (snaha o provokaci Říma)
Kartážský vojevůdce Hannibal táhne k Římu přes pevninu, přes Alpy (s 20 slony)
Tak roku 218 př. n. l. začíná Druhá punská válka
Hannibal vyhrává bitvu u Trasimenského jezera (217 př. n. l.) i u Kann (216 př. n. l.)
Řím se stává nervózním, s řešením přijde vůdce Afrikanus
Ten s loďstvem táhne na Kartágo, s vojskem Kartága se střetli v bitvě u Zamy
Roku 202 př. n. l. tak končí 2. punská válka vítězstvím Říma, který Kartágu nadiktoval nepřiměřené podmínky (zaplatit 10 000 talentů, rozpuštění loďstva, odevzdání slonů)
Kartágo podmínky nepřijme a vzbouří se (Třetí punská válka, trvala 2 roky)
Vzpouru potlačí vnuk Afrikána, který srovná Kartágo se zemí (roku 146 př. n. l.)
Po vyvrácení Kartága zbohatl Řím o další provincie, což vyústilo v krizi římské republiky, způsobenou přívalem levného zboží z provincii
Místní zemědělci se nemohli dovozcům vyrovnat a upadali do dluhů
Přibylo otroků a jejich podmínky se zhoršili, což vedlo k jejich častým povstáním
136 př. n. l. – povstání otroků na Sicílii a 73 př. n. l. až 71 př. n. l. – povstání Spartaka
Spartakovo povstání rozdrtil Crassus, který nechal ukřižovat 6000 lidé podél cest
Bratři Grackové přinesli reformy do Říma, které vedli k vzbouření lidu (121 př. n. l.)
Nastal ještě větší úpad morálky a rozdělení společnosti na optimáty a populáry
Během války došlo k Máriovým reformám armády, které jí udělali neporazitelnou
Nastala občanská válka a následně diktatura vojevůdce Sully (82 př. n. l. – 78 př. n. l.)
Sulla rozšířil senát na 600 senátorů a omezil pravomoci tribunátu lidu
Kolem roku 60 př. n. l. nastalo období prvního triumvirátu
V něm byli Crassus (optimát) a Pompeius (optimát), spojil je Julius Caesar (populár)
Caesar se v době Sullovi diktatury skrýval v Malé Asii, dobil Galii (viz. Zápisky)
Crassus zemřel, Pompeius se zvolil konzulem (52 př. n. l.)
Roku 49 př. n. l. Caesar překročí s armádou říčku Rubikon, začíná válka
Pompeius utíká do Egypta, kde je zabit a Caesar se stává 1. císařem Římským
15. března 44 př. n. l. je však zabit (23 bodných ran)
Ve své závěti určil Caesar svým nástupcem Octaviana (z vesnice, v této době 17letý)
Spolu s Lepidem a Marcem Antoniem vytvoří roku 43 př. n. l. druhý triumvirát
Lepidus umírá, Marcus Antonius odjíždí do Egypta za Cleopatrou
Pod jejich vedením se Egypt vzbouří proti Římu, je však poražen v bitvě u Aktia (31)
Octavianus si nechá odhlasovat více pravomocí a stane se císařem Augustem
Tím nastává období principátu, období volených císařů
Za vlády Augusta došlo roku 9 n. l. k bitvě u Tauroburského lesa (porážka 3 legií)
Císaři: Tiberius (14 – 37), Caligula (37 – 41), Claudius (41 – 54), Neron (54 – 64)
Následovala Fláviovská dynastie (69 – 96): Vesposionus, Titus, Domitianus
Dojde k zničení Pompejí a ohromnému povstání v Judeji, zároveň se šíří křesťanství
Vstoupá cena otroků kvůli jejich nedostatku
Nastává doba adoptivních císařů (96 – 192): Nerva (96 – 98), Fraianus (98 – 117), Hardianus (117 – 138), Antonius Pius (138 – 161) a Marcus Aurelius (161 – 180)
Za Hadriana dosahuje Řím svého největšího územního rozmachu (5 milionů km2)
Kvůli velikosti Říma nastává problém s jeho správou, také dochází k útokům barbarů
Marcus Aurelius byl poslední císař, za jehož vlády se Řím znovu vzchopil
Byl přezdíván „filozof na trůnu“ a svými myšlenky navazoval na Stoicismus
Mezi lety 195 a 235 nastupuje dynastie Severovců (odvozeno od Septimia Severa)
Po ní nastala doba vojenských císařů, nejnestabilnější doba v římských dějinách
Posledním adoptivním císařem byl Carinus, po němž nastává tzv. Dominát
Za Diocletiána dochází k pronásledování křesťanů, Konstantin ho zase povoluje
Postupně Římská říše upadá, roku 395 je rozdělena na západní a východní část
Důvody rozpadu Říma bylo stěhování národů, útoky barbarů, inflace a rozloha říše
Roku 380 císař Theodosius prohlásí křesťanství za jediné povolené náboženství
Roku 410 je Kelty dobyt Řím a je zpustošen Vandaly roku 455
Západořímská říše se definitivně rozpadne roku 476, kdy je sesazen poslední římský císař, Romulus Augustus a v Itálii vzniká království s barbarským králem